Nicolae Spătaru pochází ze severní Bukoviny, která patřila k meziválečnému Velkému Rumunsku, ale po druhé světové válce se stala součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Brežněvova éra na bukovinském venkově se stala inspirací pro řadu povídek vydaných ve svazku Îngerașul purta fusta mini (2015, Andělíček nosil minisukni), které jsou na jedné straně prodchnuty bukolickým bezčasím a na druhé straně atmosférou Studené války. Například v povídce „Za úplňku“ vesničané doslova umírají strachy, když zjistí, že zemřel soudruh Brežněv, a tudíž je jaderná válka na spadnutí. V „Hadích časech“ vypravěč rafinovaně spojuje ironii, šibalský humor,falešnou naivitu a všeobjímající nostalgii.
Stejným politickým duchem je poznamenána i jeho poezie, která, víc než individuální styl jednoho autora, vyjadřuje atmoféru určitého období z bukovinckých dějin.