Básnířka, prozaička, autorka divadelních her. Držitelka německé ceny Huberta Burdy (2003) a Magnesie Litery (2014) obsadila druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka (2006). Její básně a hry vyšly v němčině, angličtině či slovinštině. Narodila se 12. 4. 1976 v Praze.

Absolvovala tvorbu písňového textu a scénáře na Konzervatoři Jaroslava Ježka a Českou zemědělskou univerzitu. Debutovala sbírkou Ludwig (Klokočí, 1999), jejíž název i obsah vzdáleně inspirovala postava Ludwiga ze hry Thomase Bernharda. „V básnické sbírce Ludwig čiší z každého slova nastartovaná destrukce a s tímto pohybem jako by se sunuly zároveň celé obrazy do jiných míst a jiných těl,“ píše o ní Marie Langerová v Lidových novinách.
Druhá sbírka Není nutné, abyste mě navštěvoval (Klokočí, 2001) se zbavila spoutanosti uměleckými vzory. „Na místě dřívějších reálných postav a konkrétní městské nebo přírodní scenérie vyrůstá opuštěný dům a v něm zaprášený pokoj „na kraji čehokoli“. V blednoucích obrysech věci, které jako by se propadaly do snu, zůstává posledním záchytným bodem slovo a verš Žiji v jazyce, do něhož / ukládám veškeré dění,“ píše Radim Kopáč.

Prózy shromážděné v povídkové sbírce Noci, noci (Torst, 2004) spojuje postava Anny s autobiografickými rysy, která se nejprve snaží vyrovnat s traumaty z dětství, aby posléze zkoušela (spíš neúspěšně) navazovat vztahy s muži. Rudčenková je v ní svébytná, promlouvá o všednosti, ale ostře a bezmála útočně, ani její milenci si před ní nemohou být ničím jistí – tím méně tím, že je nezařadí do své literatury: „Ženská literatura začíná být dobrá tam, kde přestává řešit, že je ženská. Rudčenková to neřeší, prostě je. Číst ji znamená poslouchat, jak vypráví o sobě. Dokonce i když se snaží mluvit za víc lidí, mluví jenom ona. Neumí jinak,“ píše Štefan Švec v Právu. Následovala básnická sbírka Popel a slast (Klokočí, 2004) a s odstupem Chůze po dunách (Fra, 2013), v níž vycházejí básně z let 2008 až 2012. Za sbírku získala autorka Cenu Magnesia Litera 2014 v kategorii poezie. „Z básní čiší pečlivost, obezřetnost, trpělivé promýšlení. Základ většiny z nich tvoří pohyb, konkrétně chůze. Chůze funguje jako zdroj vnitřní síly, kterou tepe celá navenek klidná a trpělivá sbírka,“ píše Markéta Kittlová na iLiteratuře.cz. Rudčenková je také autorkou čtyř divadelních her, za Niekur získala 2. místo v Ceně Alfréda Radoka, uvedlo ji pražské Divadlo Ungelt.