Básník a prozaik, pokračovatel reynkovské linie české poezie. Jeho básnické texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, ruštiny, polštiny, španělštiny či italštiny. Narodil se 8. října 1962 v Praze. Po absolvování Vysokého učení technického pracoval jako vychovatel v ústavu pro mentálně postižené a v domově důchodců, redaktorsky působil v časopise Velehrad, publikoval v Revolver revue, Voknu, Literárních novinách a v Souvislostech. Už v roce 1989 mu ve společné sbírce Básně (s Bohdanem Chlíbcem a dalšími autory) vyšla jeho první poezie. Debutoval sbírkou Vlál za mnou směšný šos (Křesť. akademie, KDM a KRUH, 1994), v níž s lehkým odstupem kritizuje duchovně vyprázdněnou dobu. Kritik Jiří Trávníček ho nazval metafyzickým venkovanem, motivy syrové krajiny s biblickými symboly jsou Kolmačkovým začátkům vlastní. O dva roky později vyšla sbírka v novém vydání, následoval soubor Viděl jsi, že jsi (Petrov, 1998). Nejintimnější sbírka Moře (Triáda, 2010) sklidila nadšení u kritiků. Zatím poslední básnická sbírka Pavla Kolmačky nazvaná Wittgenstein bije žáka (Triáda, 2014) má lehce kritický tón, v němž se vedle tradičního venkovského hloubavého akcentu objevuje odraz popkultury; zatímco před patnácti lety se Kolmačkův svět odehrával nad elektrickými kamínky, dnes už do něj vstoupily i mobily. „MĚLI JSME DĚTSTVÍ. / Jednou jsme se probudili / bezdůvodnou tíží. Cítili, že sklepní přízrak / proleze ventilací. Ochránily nás obrázky s mikymauzi.“ CzechLit – FOTO DIRK SKIBA