Pavel Novotný (*1976) básník, překladatel, germanista, pedagog, působí na Katedře německého jazyka při TU Liberec. Je autorem řady básnických sbírek (např. „Tramvestie“, „Zevnitř“ nebo „Zápisky z garsonky“), též autorem radiofonických kompozic pro ČRo3 Vltava. Získal řadu literárních ocenění (mj. Magnesia Litera za poezii 2021, Drážďanská cena lyriky 2022). Přeložil např. básnické cykly „Zánik Titaniku“ a „Fúrie mizení“ Hanse Magnuse Enzensbergera, společně s Nikolou Mizerovou též Enzensbergerovo „Mauzoleum. Sedmatřicet balad z dějin pokroku“, také antologii legendární „Wiener Gruppe“. Jako literární vědec se zabývá literární koláží a montáží, dále problematikou tzv. akustické literatury a experimentální rozhlasové hry. Více na www.pavelnovotny.net.

Radek Malý (nar. 1977 v Olomouci) je spisovatel, překladatel a vysokoškolský
učitel. Je autorem několika sbírek poezie (Legendy a litanie, Básně na děrné
štítky, Malá tma aj.) a řady knížek pro děti, rovněž rozhlasových her a
odborných publikací. Do češtiny převedl např. verše Georga Trakla, R. M.
Rilka či Paula Celana, ale také Goethova Fausta. Ve spolupráci s výtvarníkem
Františkem Petrákem vznikla sbírka veršů Zahrada s meruňkami, včelami a
mandloní. Za svou tvorbu obdržel četná ocenění, např. Cenu Jiřího Ortena za
sbírku Vraní zpěvy, Literu za poezii (Větrní. Zcestné verše) a Literu za
knihu pro děti a mládež (Listonoš vítr).

Babylon Ely: Narodil jsem se v roce 1985. Ve třech letech mě v noci strašil ďábel, ale taky jsem byl pokřtěný. Od šesti do čtrnácti let jsem vyrůstal na faře, zpíval nábožné písně a spal. V kostele, jako u moře. V osmi jsem chtěl být Michael Jackson, v devíti být jako sv. František, mít stigmata mluvit se zvířaty a plkat štěstím. A v deseti být Whitney Houston.

S parukou a líčidly na mě indiáni a kovbojové na dětském bále trochu zahlíželi. Nechápal jsem to. Ve dvanácti jsem boural a byl mimo. Ve čtrnácti jsem potkal kytaru, zkoušel brečet jako Kurt Cobain, zpívat jako Lindsay Cooper a klít jako Arthur Rimbaud.

A to je vše. To jsem já. Zmatení smyslů a řeči. Babylon Ely.

Babylon Ely: I was born in 1985. At age three I was haunted by the devil at night, but I was also christened. Between six and fourteen I grew up in a rectory singing religious songs and sleeping. In church, just like by the sea. At eight I wanted to be Michael Jackson, at nine St Francis, have stigmata, talk with animals and cry with happiness. At ten I wanted to be Whitney Houston. When I turned up at a fancy dress party in a wig and makeup, all the Indians and cowboys gave me strange looks. I didn’t understand why. At twelve I had an accident and was out of it. At fourteen I met the guitar. I tried to cry like Curt Cobain, sing like Lindsay Cooper and swear like Arthur Rimbaud. That’s me. Confusion of senses and speech. Babylon Ely.

Iryna Zahladko je česko-ukrajinská básnířka a překladatelka, vystudovaná teoretická fyzička, od roku 2019 žije v Praze. Vydala dvě knihy v ukrajinštině, jednou v polštině a zase dvě v češtině: Tváření (Protimluv, 2023) a Jak se líčit v nemoci (Bílý Vigvam, 2024). V roce 2017 získala cenu Smoloskyp – nejvýznamnější ukrajinskou literární cenu pro mladé spisovatelky a spisovatele. Má za sebou publikace v řadě časopisů, vydávání zinů, organizování festivalů, kurátorství výstav, slamy, performance a různé kolaborace s autorstvem napříč českou a ukrajinskou uměleckou scénou.

Iryna Zahladko is a Ukrainian poet and translator with a degree in theoretical physics. She has lived in Prague since 2019. She has published two collections of poetry in Ukrainian, one in Polish and two in Czech: Tváření (Protimluv 2023) and Jak se líčit v nemoci (Bílý vigwam 2024). In 2017 she won the Smoloskyp Prize, the most important Ukrainian award for young writers. She has published in various magazines, produced zines, organised festivals, curated slams, performances and exhibitions, and has collaborated with other authors across the Czech and Ukrainian art scene.

Marija Dejanović (1992) se narodila v Bosně a Hercegovině a vyrostla v Chorvatsku, kam
se spolu s rodinou přesunuli jako uprchlíci. Vystudovala komparativní literaturu a pedagogiku
na Záhřebské univerzitě. Píše poezii, literární kritiku a divadelní hry a za své básnické knihy
vyhrála nebo byla zařazena do užšího výběru v klíčových literárních oceněních Chorvatska a
Bosny a Hercegoviny. Doposud vydala tři sbírky, Etika kruha i konja (Ethics of Bread and
Horses, 2018), Središnji god (Heartwood, 2019), a Dobrota razdvaja dan i noć, 2021, v

angličtině publikováno jako Kindness Separates Night From Day in 2023. Žije mezi
Chorvatskem a Řeckem, kde pracuje v nakladatelství a spoluorganizuje Každoroční
mezinárodní festival thesalské poezie.

Marija Dejanović (1992) was born in Bosnia and Herzegovina and grew up in Croatia, where she and her family came as refugees. She graduated in Comparative Literature and Pedagogy from the University of Zagreb. She writes poetry, literary reviews and theatre plays, and her poetry books have won or have been shortlisted for key literary awards in Croatia and Bosnia Herzegovina. She has published three collections to date, Etika kruha i konja (Ethics of Bread and Horses, 2018), Središnji god (Heartwood, 2019), and Dobrota razdvaja dan i noć, 2021, published in English as Kindness Separates Night From Day in2023.  She lives between Croatia and Greece where she works in publishing and co-organises the annual international Thessalian Poetry festival.

Marija Andrijašević (Split, 1984) je chorvatská básnířka a autorka románů. Její první
básnická sbírka Davide, svašta su mi radili (David, they did all kinds of things to me) vyhrála
Goranovu cenu pro mladé básníky v roce 2007. Její první román, Zemlja bez sutona (Land
without sunset, 2021), získal ocenění tportálu za nejlepší chorvatský román. Její nejnovější
knihou je sbírka básní v próze Temeljene kuće (2023). Její poezie byla přeložena do
slovenštiny, italštiny, ukrajinštiny, angličtiny, švédštiny, polštiny, rumunštiny a němčiny.
Pracovala na kulturních projektech ve vězeních jako součást Programu Scribonauti a
Programu Chrysalis EU.

Marija Andrijašević (Split, 1984) is a Croatian poet and novelist. She holds an MA in Comparative Literature and in Ethnology and Cultural Anthropology from the Faculty of humanities and social sciences in Zagreb. Her debut collection of poems Davide, svašta su mi radili (David, they did all kinds of things to me), won the Goran prize for young poets in 2007. Her first novel, Zemlja bez sutona (Land without sunset, 2021) won the tportal award for best Croatian novel. Her latest book is a collection of poems in prose Temeljene kuće (. 2023). Her poetry has been translated into Slovenian, Italian, Ukrainian, English, Swedish, Polish, Romanian and German. She has worked on cultural projects in prisons, as part of the Scribonauti programme and the EU Chrysalis project.

Bethany Handley je oceňovaná velšská spisovatelka, básnířka a aktivistka za práva
postižených. Ve svém díle zkoumá podstatu postižení a zamýšlí se nad překážkami, kterým
lidé se zdravotním postižením čelí. Její díla byla vydána v široké škále časopisů a objevila
se v Rádiu BBC 4 a BBC Wales, mimo jiné. Její první básnický pamflet, který bude vydán v
roce 2025, se soustředí na zkušenost jako mladá žena řešící otázku ableismu.

Bethany Handley is an award-winning Welsh writer, poet and disability activist. Her work explores nature and disability, challenging the barriers Disabled people experience, and has been published in a wide range of magazines and featured by BBC Radio 4 and BBC Wales, amongst others. Her debut poetry pamphlet to be published in 2025 focuses on the experience of being a young woman “in the crossfire of ableism”.

Steffan Philips (1987) je multidisciplinární umělec, výzkumník a facilitátor z Walesu. Získal
bakalářský titul v umění studiem divadla, hudby a médií a také velšských a keltských studií.
V současné době studuje na doktorát na Aberystwythské univerzitě, kde zkoumá básnické
filmy, a je také zapojen do několika divadelních projektů. Nedávno vytvořil zájmový časopis
ve spolupráci s umělkyní Elin Angharad. Momentálně stráví dva týdny v Praze jako básník v
rezidenci v rámci evropského programu Ulysses Shelter, kde bude dokončovat jeho první
básnickou publikaci.

Steffan Philips (1987) is a multidisciplinary artist, researcher and facilitator from Wales. He holds a BA in Theatre, Music and Media and an MA in Welsh and Celtic Studies. He is currently studying for a PhD at Aberystwyth University exploring poetry films and is also involved in several theatre projects. He recently produced a zine in collaboration with artist Elin Angharad. He is spending two weeks in Prague as poet in residence with the European programme Ulysses Shelter where he will be putting finishing touches to his first poetry publication.

Višnja Begović (Belgrade, 1995) získala její bakalářský titul v hudbě studiem zpěvu na
Berklee College of Music v Bostonu a její magisterský titul v umění studiem uměleckého
řízení na Baruch College v New Yorku. Její básně se objevují v online časopisech a
novinách, stejně jako několik tištěných sbírek se současnými básníky bývalé Jugoslávie. Její
první básnická kniha Jet-lag byla vydána v roce 2023.

Višnja Begović (Belgrade, 1995) earned her BM in Vocal Performance from Berklee College of Music in Boston, and her MA in Arts Administration from Baruch College in New York City. Her poems can be found in online magazines and journals, as well as in several printed collections featuring contemporary poets of the ex-Yugoslav region. Her first poetry book Jet-lag was published in 2023.

Výstava v Ó gallery
Ženšen všehoj

Začalo to tím, že jsem chtěla udělat výšivky o mých pocitech, snech, o duši a o tělu…
Tak vzniklo 8 sametových barevných výšivek, kde propojuji sebe s přírodou.
Oslovila jsem básnířku Marii Šťastnou, aby k výšivkám napsala básně, jak ona je vidí…
Vznikly nádherné básně… A ty vám Marie přečte v Ó gallery na Den poezie v Hrzánské pasáži, kde budou také vystaveny mé výšivky.

Oslovila jsem také fotografku Karin Zadrick jak ona to vyfotí …jak ona mé výšivky vnímá.
Jako grafika jsem si vybrala svého dobrého kamaráda Aleše Fulína.
A výsledkem bude katalog.
Bohužel, katalog nyní nepředstavím, ale je v procesu a brzy vznikne…A moc se na něj těším.

Zlata Lamrová /1974/

Zlata ve své nynější volné tvorbě propojila zkušenosti z malby, kterou vystudovala na střední škole a celý život se jí zabývá. Na vysoké škole se věnovala oděvu a textilu. Její současná výšivka je propojením obou těchto směrů. „Jednou jsem namalovala obraz, kde mi tahy štětce připomněly nitě, a rozhodla jsem se pracovat přímo s nimi.“
Obrazy maluje jehlou a nití přímo v plenéru. Nejčastějším námětem je příroda a propojení s ní. Často se nyní objevuje i téma figury.

Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů.

Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host). V současné době připravuje novou sbírku Vtáčení. Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.

Hanuš Lamr (*1976 v Praze). Vystudoval střední a vysokou školu se zaměřením na šperk a sochařství. V roce 2002 diplomoval na VŠUP v Praze v atelieru V.K. Nováka. Jako stážista navštívil Izrael a Německo. Jeho práce je inspirována přírodou, světem rostlin a představuje výjimečný a fantastický mikrosvět, který své pozorovatele snadno odnese mezi dobrodružství přírodopisců a cestujících badatelů. Při různých výtvarných projektech často spolupracuje se svojí ženou Zlatkou. Zlatka Lamrová se dlouhodobě věnuje autorské výšivce a textilní tvorbě. Hanušovo dílo je zastoupeno v mnoha sbírkách soukromých sběratelů, ale i oficiálních institucí jako je např. UPM v Praze. Jeho brož nosí i Madeleine Albright. V roce 2019 vytvořil diadém “Sbírka” pro Národní muzeum, k výročí jeho vzniku. Diadém se stal součástí stálých sbírek. Naposledy vzbudil velký zájem svojí autorskou broží pro první dámu České republiky Evu Pavlovou.

Nataša Černá, narozena 24. 9. 1944  v Praze. Bývalá redaktorka internetového periodika, básnířka a překladatelka poezie z ruštiny, bulharštiny a angličtiny. Vydala tři knihy svých básní, jednu s překladem Puškinovy Gavriiliady a jednu knihu s výběrem veršů bulharského básníka Davidkova.

Byť v Praze pracuje již víc než pět let, její kořeny jsou na středním Slovensku. Profesí softvérová analytička, duší milovnice přírody, hor a cest. Tvůrkyně minimalistických skic ve svých textech s nadhledem nabízí jak morální apel, tak laskavé pousmání se nad lidským údělem. Publikuje v slovenských, českých i zahraničných sbornících a časopisech. Je autorkou několika básnických sbírek (Presýpacie vreckové hodiny, 2021,Karma a iné věci, 2023).

Rodák ze Slaného našel svůj domov v české metropoli, profesí technik zakotvil mezi dětmi. Jeho družná povaha a to, že se jako květnové dítě narodil ve znamení Blíženců jakoby ho předurčilo k zálibě ve veselé společnosti a taky k profesi školníka. K poezii ho to táhlo už od mládí, stejně jako k hudbě. Oslovily ho texty kroměřížské básnířky a nevlastní babičky Svatky Mášové, některé z nich zhudebnil. Hraje na kytaru sám, nebo v duetu s houslistou Michalem Skalickým, nebo se svými hudebně nadanými dětmi, Martinem a Adélou. Poezie byla čím dál víc nutnou součástí jeho života, glosuje v ní okamžiky života ve snaze  „dokončit příběh skrytou pointou“. Vydal několik básnických sbírek : Diagnóza: Blíženec/2014, X – tý křížek/2015, Paradoxy vraha motýlů- Zloděj miniatur /2018, Žiju…/2023

Vašek je herec a loutkoherec.

Pochází z Třebíče a vystudoval herectví na VOŠH a alternativní herectví na DAMU, kde se poprvé setkal s loutkoherectvím. Během studií hostoval v Národním divadle. Hrál v představeních „Nebezpečí přetečení“ a či „Sedmero krkavců“.

Zkušenosti sbírá také před kamerou, ať už ve studentských filmech FAMU nebo v televizních seriálech.

Také se věnuje načítáním knih pro nevidomé. Zajímá se o historii, jazyky, literaturu a film.

(https://loutkyvnemocnici.cz/o-nas/kdo-jsme/vaclav-nemec/)

Matyáš je druhým kmenovým režisérem Loutek v nemocnici.

Studoval na FFUK obory filosofie, český jazyk a literatura a režii na Katedře loutkového a alternativního divadla AMU.

Účinkuje v mnoha inscenacích loutek v nemocnici, a za některými stojí i jako autor a režisér. Působí také v divadelně hudebním seskupení DAMDAM a spolupracuje na inscenacích agentury Damůza.

Účinkuje v kapele Představy postavy a ochomýtá se kolem rozličných literárně hudebních a divadelních projektů. Hraje na piano, zpívá a žongluje.

(https://loutkyvnemocnici.cz/o-nas/kdo-jsme/matyas-mika/)

Básník, slamer a spolupořadatel literárních a kulturních akcí. Na PF UK studuje práva, současně navštěvuje obor blízkovýchodní studia na FF UK. Jeho texty byly přeloženy do polštiny, španělštiny, angličtiny, arabštiny či vietnamštiny. V roce 2022 získal literární cenu Václava Hraběte. Debutoval sbírkou Možnosti přehlíženého, vydalo ji nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat. Sbírka je citlivá, jemná, cizokrajná a zároveň domácí. Empatická, plná úcty, ale i zdravého a pobaveného nadhledu.

Básník, novinář a laureát Zvláštní ceny Klementa Bochořáka v rámci Literární ceny Františka Halase, díky které vyšel v nakladatelství Dobrý důvod jeho debut Vlčencům na setměnou. Vystudoval bohemistiku a žurnalistiku. V jeho poezii promlouvá především příroda, někdy kamenná a pustá. Ocitáme se v působivých mikropříbězích i krátkých vypointovaných básních, které se odehrávají v trochu skandinávském světě nebo v „černém kyjevském jaru“.

Básnířka, právnička a spolupořadatelka Poezie a piana. Vystudovala práva a uměnovědná studia. V roce 2021 se účastnila Literární soutěže Františka Halase, ve které získala ocenění poroty. Blízká je jí poetika skupiny The Doors a Jima Morrisona, Jana Hanče a Skupiny 42. Snaží se psát o světě, který vidí. Nebojí se sentimentu a popu. Její první sbírka Roztřesky a remixy vyšla tento podzim v nakladatelství Dobrý důvod.

 foto: Antonín Bína

Básnířka, kytaristka a učitelka. Vystudovala etnologii na FF UK a klasickou kytaru na konzervatoři v Teplicích. Je členkou umělecké skupiny NaHajana. Tento rok jí vyšla barevná a h(ž)ravá sbírka Cucat vnitřní mňau v nakladatelství Malvern. Běla si umí pohrát se slovem a zvukem, ale její básně zdaleka nejsou jen o tom. Až se rozezní klavír, roztančí se s ní tygři a gepardi.

Básnířka, prozaička a žena v zákulisí kulturního dění. Její povídka Staré rozbité věci vyšla v antologii Protipól (No Limits, 2019) a cyklus básní Megaslimák ve sborníku Básne SK/CZ 2021. V říjnu 2024 spatřila světlo světa její první sbírka Ahoj my už se přece dávno známe ty jsi taky člověk, kterou vydalo nakladatelství Fra. Anna píše (nejen) o borovicích, šnecích i savu.

foto: Jana Plavec

Básník, muzikolog, překladatel, editor. Narozen 1984 v Praze. Vystudoval hudební vědu na Univerzitě Karlově. Pracuje v redakci hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha. Vydal básnické sbírky Suť (2007; Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (2010), Básně 3 (2013) a Výlet do Schengenu / Můj jediný čtenář (2023). Žije v Kolíně. „Je mi blízké pracovat s jazykem jako s hudbou a přenášet do svých textů hudební strukturu,“ říká. „Hudební představivost je mi vlastní, proto z ní vycházím. Podle mého oblíbeného básníka Friedricha Hölderlina je ale nejtěžší naučit se právě tomu, co je vám vlastní.“

photo © Petr Gojda

Mezinárodní večer 15. listopadu od 19 hodin, Kampus Hybernská

Kamil Bouška (*1979) je jednou z nejvýraznějších osobností současné české poezie. Jeho texty bývají pravidelně řazeny mezi nejlepší tuzemské básně. Roku 2011 vydal svou prvotinu *Oheň po slavnosti* (2011), za kterou
následovaly sbírky *Hemisféry *(2015) a *Inventura *(2018), jež byla stejně jako *Oheň po slavnosti* – nominovaná na Magnesii Literu. V roce 2023 Bouška vydal básnický triptych *Dokumenty*, monumentální dílo zaznamenávající stav světa, národa i jednotlivce od minulosti až po budoucnost.

Daniela Chana, narozena ve Vídni roku 1985, úspěšně dokončila svůj doktorát z
komparativní literatury na Vídeňské univerzitě. Její básnická sbírka “Sagt die Dame” (Limbus
Verlag, 2018) byla vybrána jako jedno z básnických doporučení Německé akademie pro
jazyk a literaturu v roce 2019. Poté následovala sbírka povídek “Neun seltsame Frauen”
(Limbus Verlag, 2021), která se zařadila do užšího výběru pro Rakouskou knižní cenu v roce
2021. Pravidelně píše eseje na nejrůznější témata každodenního života pro deník Die
Presse.

Daniela Chana, born in Vienna in 1985, completed her doctorate in comparative literature at the University of Vienna. Her poetry collection “Sagt die Dame” (Limbus Verlag, 2018) was selected as one of the poetry recommendations of the German Academy for Language and Literature in 2019. This was followed by the short story collection “Neun seltsame Frauen” (Limbus Verlag, 2021), which earned her a nomination on the shortlist for the Austrian Book Prize in 2021. She regularly writes essays on various topics of everyday life for the daily newspaper Die Presse.

Stefan Schmitzer, *1979, žije v Štýrském Hradci v Rakousku a je primárně spisovatelem
poezie. Působí také jako manažer a jeden ze dvou editorů čtvrtletníku „perspektive–hefte für
deutschsprachige literatur“. Jeho knihami jsou: „moonlight on clichy. gedichte“ (Graz:
Droschl 2007), „Vier Schuss“ (Graz: Leykam 2007), „Wohin die verschwunden ist, um die es
ohnehin nicht geht“ (Graz: Droschl 2009), „Text Performanz Text. cooperate and/or
defect“(als Hg.; Graz: Forum Stadtpark. Verlag 2010), „Zwei primitive Balladen“ (Berlin: SuKuLTuR 2010), „gemacht | gedicht | gefunden. Über Gedichte streiten Helwig Brunner und Stefan Schmitzer“ (Graz: Droschl 2011), „scheiß sozialer frieden“ (Graz: Droschl 2011), „Denunziationen. Haltlose Gedichte.“ (Wien: hochroth wien 2015), „boring river notes.“ (Graz: Keiper 2018), „Zweitausendachtzehn. Vier Moritaten“ (Wien: fabrik.transit 2019), „okzident express. falsch erinnerte lieder“ (Graz: Droschl 2019), „liste der künstlichen objekte auf dem mond.gedicht“ (Klagenfurt: Ritter 2021), „Wild On. Posse“ (Wien: fabrik.transit 2022),„loop garou. invokationen“ (Klagenfurt: Ritter2024)

Stefan Schmitzer, *1979, lives in Graz, Austriaas a writer of mainly poetry. He is also the manager, and one of the two editors, of the quarterly „perspektive–hefte für deutschsprachige literatur“. His books are: „moonlight on clichy. gedichte“ (Graz: Droschl 2007), „Vier Schuss“ (Graz: Leykam 2007), „Wohin die verschwunden ist, um die es ohnehin nicht geht“ (Graz: Droschl 2009), „Text Performanz Text. cooperate and/or defect“(als Hg.; Graz: Forum Stadtpark Verlag 2010), „Zwei primitive Balladen“ (Berlin: SuKuLTuR 2010), „gemacht | gedicht | gefunden. Über Gedichte streiten Helwig Brunner und Stefan Schmitzer“ (Graz: Droschl 2011), „scheiß sozialer frieden“ (Graz: Droschl 2011), „Denunziationen. Haltlose Gedichte.“ (Wien: hochroth wien 2015), „boring river notes.“ (Graz: Keiper 2018), „Zweitausendachtzehn. Vier Moritaten“ (Wien: fabrik.transit 2019), „okzident express. falsch erinnerte lieder“ (Graz: Droschl 2019), „liste der künstlichen objekte auf dem mond.gedicht“ (Klagenfurt: Ritter 2021), „Wild On. Posse“ (Wien: fabrik.transit 2022),„loop garou. invokationen“ (Klagenfurt: Ritter2024)

Juan Van-Halen (1944 Torrelodones, Madrid). Novinář s širokým záběrem (tisk,
rozhlas, televize, tiskové agentury), který procestoval celý svět v rámci zpravodajských
misí. Autor asi třiceti knih poezie, esejů, románů, kronik a cestopisů. Mezi jeho
básnické knihy patří Cuaderno de Asia (Asijský deník), Lo que yo llamaba olvido (To,
čemu jsem říkal zapomění), Laberinto de arena (Písečný labyrint), Corcel del sueño (Oř
snů) a Revelaciones (Odhalení) a antologie Poemas del hombre que pasa (Básně
procházejícího muže), Manual de asombros (Příručka úžasu), Como un viejo secreto
desvelado (Jako odhalené staré tajemství) a La piel del agua (Vodní kůže). Za svou
básnickou tvorbu obdržel mimo jiné ceny Manuel Machado, Fray Luis de León,
Rabindranath Tagore, Francisco de Quevedo a literární stipendium od nadace
Fundación March.

Rafael Soler (1947, Valencie) je španělský spisovatel, inženýr a sociolog, který žije v
Madridu, kde přednáší na Polytechnické univerzitě. Jeho intenzivní literární tvorba,
přijímaná jako jedna z nejzajímavějších v nové španělské literatuře, začala vydáním
románů El grito (Výkřik 1979, vítěz ceny Ámbito Literario) a El corazón del lobo (Vlčí
srdce 1981, vítěz ceny Cáceres), následovaly romány El sueño de Torba (1983) a
Barranco (Rokle, 1985) v Ediciones Cátedra a také El último gin-tonic (Poslední gin-
tonic, 2018) a Necesito una isla grande (Potřebuji velký ostrov, 2019) v nakladatelství
Contrabando.
Rafael Soler je také autorem dvou oceňovaných knih povídek Cuentos de ahora mismo
(Povídky z této doby, 1980) a El mirador (Rozhledna, 1981) a sedmi knih poezie: Los
sitios interiores (Vnitřní místa, 1979), Maneras de volver (Jak se vrátit zpátky, 2009),
Las cartas que debía (Dopisy, které jsem dlužil 2011), Ácido almíbar (Kyselý sirup,
2014, Cena valencijské literární kritiky), No eres nadie hasta que te disparan (Nejsi
nikdo, dokud na tebe nevystřelí, 2016), Las razones del hombre delgado (Důvody
hubeného muže, 2021) a Memoria y no (Paměť a ne, 2024) a antologií La vida en un
puño (Život v hrsti, 2011), Pie de página (Pod čarou, 2012), Leer después de quemar
(Po spálení přečíst, 2018) a Demasiado cristal para esta piedra (Příliš mnoho skla na
tento kámen, 2024). Kniha Vivir es un asunto personal (Život je osobní záležitost),
vydaná v roce 2021, shrnuje jeho kompletní dílo.
Účastní se básnických festivalů a setkání v Evropě, Latinské Americe a Asii. Jeho knihy
vyšly v Maďarsku, Japonsku, Itálii, Francii, Spojených státech, Ekvádoru, Paraguayi,
Bolívii, Hondurasu a Peru. Od května 2015 je 1. místopředsedou ACE – Sdružení
španělských spisovatelů. Od března 2017 pořádá v Madridu „Literární pondělky v Café
Comercial, la Casa de todos“.

Sklad by Walda

https://sklad-by-walda6.webnode.cz/

https://www.facebook.com/skladbywalda

Vlastním jménem Jan Valík (*16. 11. 1987, Děčín – Jedlka) je básník, fotograf, ale především kytarista, zpěvák, skladatel a muzikant. Vítěz Malé alternativy (2014). Debutoval svým albem – Korální Zpěvy (2015). Cover písně Atomová nevěsta od Kittchena vyšla na albu Akt (2017). Singly Bez poslední večeře (2018) a Ptákem? Člověk! (2023). Scénická hudba k představení Anna (divadlo Komedie). V současné době hraje v kapelách PoloMy, Sen Triplet, Umění nočního klidu. Působil v projektech Vítrholc, ZoR, 27 aj.. V roce 2023 debutoval básnickou sbírkou Pommes frites od JT´s nakladatelství.

Ani písničkář, ani rocker, ani psychedelik. Prostě a především živelné a niterné písně o člověku z člověka.

Zita Izsó (*1986, Budapešť)

Básnířka, literární překladatelka, dramatička, redaktorka magazínu pro světovou literaturu, portálu 1749.hu. Překládá z angličtiny, němčiny, španělštiny, francouzštiny a češtiny, v současné době žije v Praze a Budapešti. Se svou první divadelní hrou, napsanou společně se sestrou, vyhrála dramatickou soutěž Maďarského rozhlasu. V roce 2012 jí byla udělena cena Attily Gérecze za nejlepší autorský debut (za sbírku Bydlící v moři/Tengerlakó). Druhou sbírku vydala na podzim 2014 pod titulem Z barvy do barvy/Színről színre. Její třetí kniha vyšla roku 2018 a má název Noční přistání/Éjszakai földet érés. Básně Zity Izsó byly dosud přeloženy do více než deseti jazyků. Její zatím poslední sbírku: Oplocený les (Bekerített erdő) vydalo budapešťské nakladatelství Scolar Kiadó roku 2022 a v českém překladu Roberta Svobody nakladatelství Větrné mlýny (2023).
V letošním roce získala Cenu Václava Buriana za poezii.

Ondřej Linhart (*1975) -básník zamrzlý samizdatovými vydáními nejen své poezie, ale také organizátor prvně-květnového čtení na Petříně
a pravidelného měsíčního pořadu s hosty v kavárně Mezi Řádky na Smíchově. Marně se snaží vydat téměř 30 let starý Deník z vojny, pracuje jako opravář hraček a na své první oficiální sbírce poesie. http://www.camelquerque.cz/

Pavla Jonssonová učí na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Působila v skupinách Plyn, Dybbuk, Zuby nehty, Mimozemšťanky. Momentálně hraje s Loutkami v nemocnici a v Malých Zubech.