Archiv rubriky: Účinkující 2019

Adeladla

Celým jménem Adéla Hrdličková, je slamerka z Prahy. Slamuje od února 2016. Ve stejném roce se stala mistryní ČR v Duoslamu. Mezi její další úspěchy patří účast ve finále MČR 2017.
Adeladla je improvizátorka, ale také píše ráda pevné, dlouhé texty, které bývají často plné emocí. V současnosti působí v improvizačním souboru Improti. Momentálně studuje estetiku na Karlově univerzitě.

Jan Rosenthaler

Když jsem před třemi a půl lety začal slamovat, byl jsem nesmělý člověk. Což jsem pořád, ale naučil jsem se to na pódiu skrývat. Slam mým životem postupem času silně prorostl. Kdybych řekl, že kvůli slamu stíhám už jen spát a jíst, nebyla by to úplně pravda. Kvůli němu se najíst zapomínám, spánek si krátím. Na druhou stranu stíhám i prokrastinovat, což přesně děláte i vy čtením tohoto bia.

Tim Postovit

Narozen roku 1996. Píše poezii a překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Letos na jaře debutoval sbírkou básní Magistrála (Pointa), fragmenty ze které byly publikovány například v Literární.cz.

Adams Sinarinzi

Burundský básník a nakladatel, zakladatel nakladatelského studia AsíBooks a kurátor umělecké platformy Ubuntu Advocacy Initiative. Jako básník je autorem sbírek These are no prayers a Numbers ou journal d’un poème perdu. Prostřednictvím svých esejů a básní zkoumá africkou a burundskou zkušenost z Dějin ve dvacátém prvním století.
Jeho texty se objevily v mnoha mezinárodních publikacích, zejména ve francouzské antologii Le Printemps des Poètes / Édition 2017 Afrique(s).

Jonáš Hájek

Básník a muzikolog. Doposud publikoval tři básnické sbírky: Suť (Fra, 2007, Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (Fra, 2010) a Básně 3 (Triáda, 2013). Je členem výboru Asociace spisovatelů, v roce 2017 byl redaktorem revue Souvislosti. Jako editor se podílel na česko-německé antologii VERSschmuggel/Překladiště (Protimluv/Wunderhorn, 2019) a také připravil kritickou edici Symfonie Asrael op. 27 Josefa Suka (Bärenreiter Praha, 2018), za kterou letos získal cenu „Best Edition“ německého svazu hudebních nakladatelů.

Foto © Vojtěch Havlík / Český rozhlas.

Anna Beata Háblová

Básnířka, architektka, urbanistka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.

David Cajthaml

David Cajthaml je vskutku renesanční osobností par excellence. Vystudoval architekturu a scénografii u věhlasného profesora Josefa Svobody na VŠUP v Praze, ale jeho aktivity prakticky neznají hranic. Je malířem, grafikem, spisovatelem, básníkem, výtvarným deníkářem a v neposlední řadě svébytným muzikantem. Jeho duše není ukotvena konkrétní dobou, byť je známo, že se narodil roku 1959 a proplouval různými životními peripetiemi.

Kamil Marcel Hodáček

Básník, prozaik, editor a příležitostný výtvarník se narodil v Praze roku 1980. Doposud vydal: Havarijní stav (2012, 2.vyd. 2016), Sekunda křiku (2013), Tři čtvrtě na čtyřicet (2014), Trnová koruna nejsou zuby (2015, 2.vyd. 2016, 3.vyd. 2016), Cxehxio (2016) a Až úzko pomyslet (2019). Je zařazen v antologii Jasná setkání / Klare Begegnungen (česko-německá a německo-česká antologie poezie, Klára Hůrková, nakl. Dauphin, 2018, prezentováno na Knižním veletrhu v Lipsku) a publikoval v undergroundovém magazínu Voknoviny, časopise Divoké víno, MF Dnes, Lidových novinách, v literární příloze časopisu Babylon, zlínském magazínu Prostor Zlín a Literárních novinách. Některé jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, polštiny, španělštiny, angličtiny a němčiny. Je výrazným představitelem současné české generace autorů (citace). Jeho tvorba osciluje na hranici “slash-poetry”, “neodekadence” a “surrealismu”.

Zofia Bałdyga

Narozena roku 1987 ve Varšavě. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. Žije v Praze.

Marwan Alsolaiman

Narodil se 17.4.1962 v Sýrii, kde žil do svých dvaceti let. V roce 1982 přijel do České republiky za účelem studia na ČVUT oboru stavebnictví. Dokončil studium a stal se stavebním inženýrem v roce 1989 a vrátil se do své vlasti až do roku 1997. V roce 1997 se vrátil zpátky do ČR, kde žije do současnosti. Absolvoval státní zkoušky z českého a arabského jazyka. V roce 2016 vystudoval další obor v oblasti pedagogiky a didaktiky. Od roku 2002 učí fyziku, arabštinu a češtinu pro cizince. Založil v ČR první hudební arabskou kapelu, s kterou hraje do současnosti a vydala CD. Hraje i s českými kapelami české lidovky a středověkou hudbu. Letos 2019 vydal svoji první sbírku poezie v češtině pod názvem NEUMÍM ČEŠKY. Přeložil z češtiny do arabštiny povídku Hodinu pod drnem, od spisovatele Miroslava Sehnala. Přebásnil do arabštiny Ódu na radost, za kterou byl oceněn v Dubaji.

Iveta Kokyová

Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s
matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů.
Kokyová hrdě ovládá oba dialekty,
slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk
literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“.
Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní
pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k
dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na
Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. V současné
době je studentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika.
Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a reportérka
romské internetové televize Romea TV. Nyní je koordinátorkou evaluací v
rámci projektu – “Inkluzivní vzdělávání”. Lektorkou romského jazyka na FF UK.
Porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou projektu Vaker romanes.
Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná,
úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší
generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální.

Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.

Judith Mok

Judith Mok se narodila v nizozemském Bergenu a je spisovatelkou, která začala psát a publikovat prózu a poezii v nizozemštině. Za svého pobytu v Irsku začala na žádost novin a rozhlasových stanic psát anglicky. Nyní píše pouze anglicky a její próza a poezie je publikována v anglickém jazyce. Její povídky byly dvakrát nominovány na cenu Francis McManusové a její první nepublikovaný román The Innocents at the Circus psaný francouzsky byl nominován na Cenu francouzské akademie (Prix de Academie Francaise). Její díla se objevila na národní i mezinárodní úrovni v četných literárních časopisech a antologiích. Obdržela podporu od irské Umělecké rady. Nedávno, v prosinci 2016, Judith získala stipendium nadace Patricka Kavanagha.

Ramy Al-Asheq

V Berlíně žijící syrsko-palestinský básník, novinář a kurátor.
Vydal pět básnických sbírek v arabštině. Řada jeho básní byla publikováno v antologiích a literárních časopisech v bosenštině, angličtině, francouzštině, němčině a španělštině. Některé z jeho textů byly využity v písních, performancích a dalších uměleckých dílech.
V roce 2014 vydal svou první sbírku v arabštině Walking on Dreams, následně byl prostřednictvím programu Artist-in-Residence rezidenčního domu Heinrich-Boell-Haus Langenbroich pozván do Německa. Rok poté obdržel literární cenu od nadace Al-Qattan v Ramaláhu.
V roce 2017 začal vydávat německo-arabský kulturní magazín FANN. Kromě toho pracuje jako kurátor pro Literaturhaus Berlin a je spoluzakladatelem a ředitelem festivalu Arabisch-deutschen Literaturtage v Berlíně.
V roce 2018 se stal členem berlínské Akademie umění a získal dvě pobytová stipendia od Künstlerhaus Lukas (Arenshoop) a Künstlerdorf Schöppingen.
V roce 2019 mu vyšla první sbírka v německém překladu: Gedächtnishude (Sujet Verlag). Sbírku přeložila Lilian Pithan.
Na rok 2020 se připravuje vydání prvních dvou knih v angličtině: My Heart Became a Bomb (UT Austin) v překladu Levi Thompsona a No One Noticed When You Died (Seagull books) v překladu Isis Nusair.

www.alasheq.net

s podporou LITERATURE ACROSS FRONTIERS a CREATIVE EUROPE PROGRAMME OF THE EUROPEAN UNION

© foto Rashad Alhindi

John Mateer

John Mateer je básník, kritik a kurátor. Jeho texty vydané v Jižní Africe, Japonsku, Macau, Portugalsku, Austrálii a na Sumatře zahrnují žánry eseje, poezie, prozaického cestopisu o Indonésii a novely o Kokosových ostrovech, atolu v Indickém oceánu. Jeho básně byly přeloženy do různých evropských a asijských jazyků, stejně jako do farsi a arménštiny. Z jeho sbírek stojí za zmínku Západ: Australské básně 1989-2009, Prázdnota: Asijské básně 1998–2012, Jižní barbaři, Bezvěrci či „Maur“, která vyšla v portugalském a německém překladu. João, jeho zatím poslední svazek, je knihou sonetů o fiktivním cestovateli z názvu a vyšla v Austrálii a Spojeném království. V současnosti je připravován její portugalský překlad. O jeho jihoafrických textech sesbíraných v titulu Ex-White napsal romanopisec J. M. Coetzee, že se jim „daří zvrátit příliv zapomínání a dávají nám jeden záblesk za druhým naší rozmanité a milované domoviny“.

Anamarija Koeva

Anamarija Koeva se narodila v černomořském Burgasu v roce 1993. Žije a tvoří v Bulharsku, své vzdělání získala (a i nadále získává) ve Velké Británii: po úspěšném absolutoriu architektury na Edinburské univerzitě nyní pokračuje magisterským studiem tvůrčího psaní na Univerzitě v Cambridgi.
A. Koeva je básnířkou, umělkyní, překladatelkou a předsedkyní charitativní organizace Rotaract ve Velké Británii a v Irsku. Je rovněž členkou obce spisovatelů v rodném Burgasu a spolupracuje s literárním studiem Mitični ptici (Mytičtí ptáci), jehož vůdčí osobnost představuje „artová“ pedagožka a básnířka Roza Bojanova. Poezie A. Koevy byla publikována v Bulharsku (v literárních periodikách Znaci, More, Glosi, Diktum, Vezni) i za hranicemi (na stránkách mexického časopisu Ofi Press, francouzské Revue Périodique či polského měsíčníku Poezja). Do češtiny doposud překládána nebyla.
Básnířka, mj. laureátka Ceny Petji Dubarovy (Burgas 2012) či Velké ceny za poezii z mezinárodní literární soutěže Uměním proti drogám (Burgas 2017), má na svém kontě již několik básnických knih. Po debutu Ot pokriva na dăgata (Ze střechy duhy; nakl. Baltika, 2008) následovaly sbírky veršů Počerk (Rukopis; nakl. Makavej, 2010), Polet na avtostop (Vzlet autostopu; nakl. Bălgarski pisatel, 2012) a Mălčanie po Bredbări (Mlčení podle Bradburyho; nakl. BPO, 2017). Jejím prozatím posledním výtvorem je album autorčiných obrazů doprovázených vlastní poezií Koj si ti? (Kdo jsi ty?, nakl. Zachari Stojanov, 2019).

Tatev Chakhian

Arménská básnířka žijící v Polsku, narozená v roce 1992. Její první básnická sbírka unIDentical vyšla v roce 2016, v roce 2018 kniha získala nominaci na Gdaňskou Literární Cenu Evropský Básník Svobody (Europejski Poeta Wolności) a byla vydána v polském překladu.
Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a byly publikovány ve více než 20 zemích. Chakhian také spolupracuje s umělci, filmaři, hudebníky, sama tvoří interdisciplinární koláže založené na poezii. Jako kulturní antropoložka se vědecky zabývá urbánní sémiotikou – čte města jako texty.
Současně je redaktorkou platformy www.iranliter.com, která představuje íránskou literaturu v překladu. Pracuje také jako překladatelka z polštiny do arménštiny.

Webové stránky autorky: www.tatevchakhian.com

Robert Janda

Narozen roku 1966 v Plzni. Vydal básnické sbírky Parapoesie (1993), Zbla (1994), Nultá táhla (1994), Za sedmero ZAin (1995), Utrum éther (1997), Mu (2010), Omamné odéry (2012), Za vyplazený jazyk (výbor z tvorby, 2016). Také sestavil antologii světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (2016), kde shromáždil verše svých iniciačních autorů, jako jsou Rimbaud, Blake, Rilke, Celan, Nerval, Artaud, Michaux, Gilbert-Lecomte, Mácha, Holan ad. Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (1994), Ryby katedrál (2002), Soví let (2009), Nejlepší české básně 2010, Nejlepší české básně 2017. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Host, Psí víno.

Tereza Brdečková

Česká spisovatelka a scenáristka; vyučuje na katedře scenáristiky FAMU. Řadu let působila jako filmová kritička a kulturní redaktorka v českém tisku, pražské redakci BBC a Radio Suisse Romande. Patnáct let rovněž zastávala pozici ředitelky festivalu nebo programové ředitelky (MFF Karlovy Vary, Febiofest). Je autorkou šesti románů, několika knih z oblasti literatury faktu a scénářů k celovečerním filmům. Od roku 1997 do roku 2012 vedla televizní dokumentární – talk show „Ještě jsem tady“, sérii dialogů se seniory o životě a dějinách. Překládá poezii (Zafer Şenocak, Bernard O’Donoghue) a provozuje také nakladatelství Limonádový Joe, které je částečně věnováno dědictví jejího otce, filmového tvůrce Jiřího Brdečky.

Tereza Brdeckova is the Czech writer and screenwriter, teacher at  FAMU, Prague film school  in the department of screenwriting.

She was active for many years as film critique and cultural editor in Czech press, BBC Prague and  Radio Suisse Romande.  Also, se had a 15 year experience as a festival director and programmer  (Karlovy vary, Febiofest).

She is author  of six  novels, several nonfiction books and  of fiction screenplays.  From  1997  till 2012 she  would run  tv documentary – talk show „I am still here“, the series of dialogues with  seniors about life and history.  She  translates poetry. (Zafe Senocak, Bernard O Donoghue , and  also run publishing house Limonadovy Joe, which is partly dedicated to the legacy of her father, filmmaker Jiri Brdecka.

1977 –  1982  studies on film academy   FAMU in Prague
1982 – 1987 – lecturer  on  FAMU,  department „FAMU special“ for foreigners
1983 – 2013–  film critique   for magazines, public radio, TV
1989 –  starts as journalist and  film critic  for  Lidové noviny, Respekt,  Tvar, Český rozhlas.
1990 – 91 – skript editor    in  Filmové studio  Barrandov
1992 – Programme director of  International film Festival Karlovy Vary
1994- Program director of International Congress of PEN , Prague
1995 –   8- Cultural editor in the weekly  Respekt
1995 – „Stříbrná křepelka“- Czech  annual journalist  prize
1995 –  2007  programme director  for the International  filmfestival  Febiofest
1996  – 2012 documentary  TV series    Ještě jsem tady ( I am still Here). Interviews with Czech seniors, whose lifes were marked by the  history of XX. Century 140 parts)
2002 – 2006 – various courses for American students in Prague
2009 – 1012  leader of a programme of art movies in MPP – CME company
2011 – 2014 – elected Member of the commission of „Státní fond kinematografie“ (Czech film Fund.

 

 

Tereza Brdečková, bibliography and filmography

1988 – Dívej se dolů  (Look down)  book of interviews with leading Czech documentarist Jan Špáta. Československý filmový ústav
1991 – Pod tou starou Lucernou – editor of  memoirs and  other texts by  Jiří Brdečka.
1993 – Publishing poems and stories  in  Lettre Internationale
1996 –  Listy Markétě,  ( Letters to Markéta), stories and short novels,   ERM
1996 – Zrcadla pro Valdštejna (Mirrors for Wallenstein), film script based on her  story  Jan Richard od Stříbra  – Hartley- Merill Prize, USA
2000 –  Šahrazád a  král (Sahrazad and the king) novel,  published by ARGO
2002    Toyen – film script  for Jan  Nemec
2003 –  author – in residence –  in Villa Mont Noir,  France
2004 – Učitel Dějepisu (The History teacher))  novel , Argo
2004 – Muž a stín (The man and his Shadow),   TV film,  Česká televize
2005 – Nebezpečí, jaké je tvé jméno? (Danger, what´s your name?) – essays, Argo
2005 –   Ještě jsem tady/ I am still here interviews  with Czech seniors about history, past and present. NLN
2005 – Toyen,  novel Argo
2006 – Blind Maps ( novel) Odeon
2007 – Women who read are dangerous, preface, (Odeon)
2010 –  Alhambra (novel) Odeon
2011 – Donsajni , (with Jiri Menzel), cooperation  on script
2011 – Mirrors 1600, skript (for Adrian Sarbu, MPP)
2013 – Jiří Brdečka (arbor  vitae)
2014 – Jiri Brdecka – Life, animation, magic,  biography, English version
2014  –  Lucerna,   documentary with Joel Farges, from the cycle Mythical cinemas, Kolam and Česká televize
2015 – Trnka, with Joel Farges,in Česká s televize, in development
2016  – The mirror Serafina. novel
2017 – Anežka, screenplay, in development
2017 – Bohema, miniseries,  fiction,  Česká televize
2018 – This very moment  (Ten okamžik) – documentary series, Česká televize
2018 -. This vet moment –  book (Česká televize)
2018 – Trnka, l ami retrouvé – in production – with Joel farges and Česka televize
2018 . \nigrin, screenplay, work in progress

Martin Zborník

Narozený r.1974 v Praze. Celý život se pohybuje mezi Prahou a Pasekami u Sedlčan, nyní i obcí Vonoklasy, kde převážně s rodinou žije – odkud plyne i název jeho první sbírky Na zápraží (2012).  V roce 1999 založil s přáteli kulturní magazín Totem.cz, jehož správu má dodnes na starosti a ve kterém je redaktorem. S přáteli koordinuje  festival Den poezie. Měl tu čest pomáhat spisovatelce Alence Vávrové s webem  festivalu Literární Františkovy Lázně. Píše poezii a prózu, organizuje různá literární čtení a fotografické výstavy. Společně s Petulou Heinriche a přáteli z Totem.cz, Pismak.cz a Literra.cz organizuje jednou měsíčně od r. 2006 autorská čtení povídek a cestovatelské večery – do roku 2021 probíhaly v Jindřišské věži, od roku 2021 byly přesunuty do Juditiny věže. V květnu 2016 založil s přáteli festival Májový svět. S rodinou a přáteli vede spolek Česká moře, v rámci kterých mimo jiné s přáteli organizuje dětské kroužky,  s Petulou Heinriche jednou měsíčně historické vycházky, pravidelné výstavy V okně ve Vonoklasech a řadu kulturních akcí.  Povoláním je v současné době technik, má rád práce v zemědělství, stavitelství a kutilství. Má dvě děti, žije prostě jako každý, jak umí:-)

Renata Bulvová

Básnířka a prozaička. Žije v Praze. V roce 2007 debutovala povídkovou sbírkou O chlupaté Bertě a jiné povídky (Dauphin/Protis 2007). Dále ji vyšly básnické sbírky Nebude válek (Novela bohemica 2011), Zářečí–Řeči–Za řečí (Novela bohemica 2014) a v roce 2018 česko-německá sbírka Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy / Du gehst durch die bekannte Landschft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela bohemica 2017) v překladu Mirka Kraetsche. Je zastoupená v různých antologiích a ve sborníku Sto nejlepších českých básní 2012. Poezie je pro ní setkáním se sama sebou ve světě plné stínů. Skutečnost uniká mezi prsty. Hledá osvobození a poezie – její tvorba je jednou z možností. Snaží se ji i jinak zprostředkovat. Pořádá semináře, tvůrčí setkání, zpívá, tančí…

Teodor Kravál

Teodor Kravál je fascinován intertextualitou, pročež chtěl od mládí tvořit komiksy. Setkal se však se zlou múzou a v afektu si zlámal všechny pastelky. Dnes mu nezbývá než vymýšlet komiksy bez obrázků. Jeho texty jsou čím dál kratší, poněvadž nedokáže udržet chvíli pozornost. Nedávno přeskočil třicítku, bydlí na Ostrově, není Pátek ani Robinson a věnuje se slamu. Je dvojnásobným vítězem Literární ceny Vladimíra Vokolka z let 2015 a 2016 a držitelem uznání poroty Literární soutěže Františka Halase z roku 2016. Samonákladem vydal v roce 2016 sbírku Přehnaných nadějí 43. Nakladatelství spojené s literárním časopisem H_aluze mu v roce 2017 vydalo sbírku Pavilon Balast. Své texty publikoval také v Hostu, Welesu, Artiklu, Partonymě a dalších. Pořádá putovní festival autorského čtení SAMÝ KECY a hraje na kytaru v obskurní sudetské kapele NOVÁ BÁBA. V roce 2021 vydal u nakladatelství Perplex knihu Řez rybou.

Bronislava Volková

Básnířka, překladatelka, kolážistka, sémiotička, esejistka a emeritní profesorka Indiana University, Bloomington, USA, kde na katedře slavistiky vedla třicet let bohemistiku. Odešla do exilu v r. 1974, učila na univerzitách v Kolíně nad Rýnem, v Marburku, na Harvardě a na University of Virginia v Charlotesvillu. Od roku 1982 působila v Bloomingtonu. Je členkou českého a amerického PEN klubu. Opublikovala jedenáct knih existenční a metafyzické poezie v češtině (prvních šest v PmD Mnichov), vybrané básně Roztříštěné světy 1995 a sebrané básně Vzpomínky moře  2011 v Čechách. Sedm jejích knih vyšlo rovněž ve dvojjazyčných česko-anglických vydáních s vlastními kolážemi v USA a nejnověji v Čechách. Vybrané básně v angličtině The Courage of the Rainbow byly publikovány v USA 1993. Je rovněž spoluautorkou (s Clarice Cloutier) rozsáhlé dvojjazyčné, česko-anglické antologie české poezieUp The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry, 2008. Její poezie byla přeložena do dvanácti jazyků. Vedle poezie Volková psala také rozsáhle o sémantice emotivního jazyka (Emotive Signs in Language, 1987 – pod jménem Volek), o sémiotice implikovaných hodnot a genderu v české literatuře (A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature, 1997) a o exilu. Od roku 2000 je rovněž činná jako výtvarnice a režisérka multimediálních představení poezie. Volková obdržela několik mezinárodních cen za literaturu a kulturu. Její poezie vyšla rovněž knižně v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině a ve slovenštině. Více informací o Volkové je možno nalézt na www.bronislavavolkova.com

Jitka N. Srbová

Vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Básnířka, redaktorka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006-2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně byly mj. zařazeny do antologie Nejlepší české básně (2012, 2015 a 2017) a přeloženy do němčiny, polštiny, lužické srbštiny a angličtiny. Žije v Hořovicích.

Darrell Jónsson

Multiinstrumentalista a básník Darrell Jónsson působil v řadě hudebních projektů včetně Jazz Ensemble Bena Donatella (Aljaška), Bazik Organizim (Španělsko), Perpetual Entropy & Ron George (Los Angeles), Urban Space Epics (Severní Kalifornie / Česká republika), Extraterrestris (ČR), a BBNO (ČR). Jeho nástroji jsou kalimby, slide kytara, akustická kytara, loutna, bull roarer, klávesy a syntezátory. Byl zakládajícím členem kalifornské Outside Music Association, mezi jehož členy patřili Ron George, Horace Tapscott, PFS, Carl Stone a Bonnie Barnett. Jónssonův přístup k improvizaci odráží jeho intenzivní studium domorodého i imigrantského folkloru Severní Ameriky a Afriky. Je rezident MeetFactory v Praze.

Sylva Fischerová

Narozena v Praze, až do osmnácti let však žila v Olomouci. Původně studovala filosofii a fyziku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, nakonec absolvovala v oboru klasické filologie. Působí v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Debutovala v roce 1986 sbírkou Chvění závodních koní (1986), následovaly básnické knihy Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007), Tady za rohem to všechno je (2011), Mare (2013), Sestra duše (2015) a Světový orloj (2017). Je autorkou povídkových souborů Zázrak (2005) a Pasáž (2011), poté vydala prózy Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel (2012) a Bizom aneb Služba a mise (2016). Její verše byly přeloženy do řady jazyků, dva knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii, výbor Stomach of the Soul v USA (2014). Píše také knihy pro děti (Júla a Hmýza, 2006; Egbérie a Olténie, 2011). Za knihu rozhovorů s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (2011) obdržela cenu Nadace ČLF. Dvě alba z jejích básnických textů vydala Monika Načeva (Milostný slabiky, 2013; Průvan v hlavě, 2017).

foto (c) Božena Správcová

Marie Šťastná

Marie Šťastná – narozena 6. dubna 1981 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala dějiny umění a kulturní dějiny na Ostravské univerzitě. V současné době žije v Praze a živí se výrobou šperků a oděvů.

Knižně vydala sbírky básní: Jarním pokrytcům (Unarclub, 1999), Krajina s Ofélií (Knižnice Ortenovy Kutné Hory, 2003, Cena Jiřího Ortena 2004), Akty (Protis, 2006), Interiéry (Host, 2010), Štěstí jistě přijde (2019, Host). Vítězka Drážďanské ceny lyriky 2010. Publikuje též časopisecky.

© foto Radek Radúz Dětinský

Petr Borkovec

Narodil se v roce 1970 v Louňovicích pod Blaníkem. Pracoval jako redaktor revue Souvislosti, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin, Literárních novin. V současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními knihami jsou sbírka povídek Lido di Dante (2017), básnícká sbírka Herbář k čemusi horšímu (2018) a básně pro děti O čem sní (2016) a Věci našeho života (2017). Jeho sbírky a knižní soubory vyšly v Německu, Rakousku, Anglii, Rumunsku a Itálii. Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského, Jurije Odarčenka aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu.
Stipendia: Ottensheim, Krems (2000, 2016), Saint-Nazaire, Graz, Brusel, Vollezelle, Černivci, Bratislava, Lipsko. 2004/5 roční stipendium DAAD v Berlíně („Writer in Rezidence“).
Ceny: Cena Jiřího Ortena (1994, za sb. Ochoz), Norbert-C.- Kaser-Preis (2001, za  sb. Polní práce), Hubert-Burda-Preis (2001, za sb. Polní práce), Prémie Tomáše Hrácha (s M. Havrdou) (2004, za překlad Oresteie), mimořádná tvůrčí odměna v rámci Ceny Josefa Jungmanna (2005, za překlad vybraných básní Vl. Chodaseviče); výroční cena Literárního fondu za cyklus čtení v kavárně Fra (2009), Fedrigoni Card Couture Award (2017, za knihu O čem sní /s. A Tachezy/).

Anna Brikciusová

Narodila se v Praze, v rodině s bohatým kulturním zázemím. Na violoncello začala hrát již v raném dětství. Je absolventkou Konzervatoře v Praze, vystupuje jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Francie, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie).
Anna Brikciusová hraje na violoncello, zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Spolu se svým bratrem Františkem Brikciem je zakládající členkou violoncellového Dua Brikcius.
V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a každoroční literární pořad, který se koná v rámci festivalu Den Poezie. Její básně byly publikovány v revue Souvislosti a v Revolver Revue. Více informací je k dispozici na webových stránkách http://Festival.Brikcius.com .

Tomáš Míka

 

Narodil se roku 1959 v Praze. Básník, prozaik a překladatel. Absolvoval obor angličtina – čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Debutoval sbírkou básní Nucený výsek (Argo, 2003). Publikuje časopisecky (Tvar, Orientace (LN), Salón Práva, Intelektuál, Souvislosti, H_aluze, Weles, Psí víno, Dobrá adresa). Překládá z angličtiny (James Hogg – Vyznání ospravedlněného hříšníka, John Bunyan – Poutníkova cesta, Samuel Beckett – Tso, Jack Black – Nemáte šanci a další). V září 2005 mu vyšla kniha povídek Und (Argo). V prosinci 2007 vydal básnickou sbírku Deník rychlého člověka (Argo), v říjnu 2016 sbírku Textové zprávy (Novela bohemica). Žije v Praze.

Vít Janota

Vít Janota (* 1970) vystudoval v rodné Praze Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor fyzika molekulárních struktur), kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Vystřídal různá zaměstnání, nyní pracuje jako programátor. Vydal tyto básnické sbírky (všechny v nakladatelství Dauphin): K ránu proti nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená deštěm (2006), Miniová pole (2008), Jen třídit odpad nestačí (2011), Noc a déšť (2013) a Víkend v jakémsi Švýcarsku (2016, nominace na Magnesii Literu), Uličnice (rovněž 2016), Poslední zpráva z obleženého města (2021). Je zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Občas překládá a příležitostně hraje na saxofony a klarinet. Žije v Praze.

Josef Straka

Josef Straka, narozen 1. prosince 1972 v Jablonci nad Nisou. V devadesátých letech vydal básnické sbírky a…jiné časy a Proč. Následovaly pak knihy básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008), Malé exily (2014). Na podzim 2018 vyšla kniha fragmentárních básnických próz Cizí země- posledních pět v nakladatelství Cherm.  V Rumunsku vyšla, na podzim roku 2018, antologie jeho textů s názvem Hotel Bristol, v překladu Mircea Dana Duty a v říjnu roku 2019 v berlínském nakladatelství PalmArt Press překlad knihy Kostel v mlze – Kirche im Nebel, v překladu Petry Grycové-Liebl. Jeho texty byly přeloženy do 16 jazyků a zúčastnil se mnoha zahraničních festivalů, například v Mexiku, Řecku, Bulharsku, Rumunsku, Moldávii, a též byl hostem Struga Poetry Evenings v Makedonii či festivalu Poetik Bazar v Bruselu. V listopadu 2022 pobýval jeden měsíc na stipendiu v Norimberku, díky Pražskému literárnímu domu, kde pak četl, o rok později, v tamější Galerii Bernsteinzimmer. V minulém roce, březnu 2023, mu vyšly dva delší fragmenty z připravované knihy v česko-polské antologii textů Z obou břehů. V září a říjnu 2023 proběhla výstava děl, pod názvem ZARAKA, v jablonecké Univerzitní galerii N- výtvarník a designer Martin Pouzar překrývá jeho texty různými materiály v podobě instalací v prostoru nebo závěsných instalací.       

Radana Šatánková

Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem Domovní schůze. Vyšel jí i prozaický debut Babi, ukaž zuby – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu Zelené peří od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení Trychtýřem do hlavy. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“

Jarmila Hannah Čermáková

Vstoupila do předrevoluční literatury výhradně jako autorka pro děti. Až po politickém  převratu roku 1989 vycházejí její básnické sbírky pro dospělého čtenáře. Do dnešních dnů je to více než deset titulů, nepočítaje účast ve společných sbornících poezie. Zároveň pokračuje v tvorbě dramatické, která je rovněž určena dospělým i dětem. Např. pohádka na romské motivy Jablka mládí navštívila řadu divadel doma i v zahraničí. Roku 2006 uvedla scéna ND / Stavovské divadlo v rámci projektu Bušení do železné opony i operu BENG!, kde autorka ztvárnila základní libreto. Básnířka žije a tvoří v Praze, nebo v rodinném útočišti jižního cípu Českomoravské vysočiny.
V současné knižní nabídce jsou autorčiny sbírky Toulky po rtech (Dauphin) a Drsné tresti (Kampe).

Jiří Dědeček

Narozen 13. února 1953 v Karlových Varech. Český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů. V letech 1973–1985 tvořil a vystupoval ve dvojici s Janem Burianem.
Od roku 2001 externě vyučuje tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dne 25. dubna 2006 byl zvolen předsedou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, druhé funkční mu začalo roku 2009.

Diskografie: Ozvěny malých scén, 1982 – LP sampler, Jan Burian, Jiří Dědeček, 1984 – EP, Drobné skladby mistrů, EP sampler, 1988 – píseň Adélka, Špatná pověst, 1989 – EP, 5 písniček Georgese Brassense v Dědečkově překladu, Zabili trafikantku, 1990 – LP + MC, živá nahrávka z března 1989,Už jde rudoch od válu, 1990 – SP, Vraťte nám nepřítele, 1990 – SP, Večírek rozpadlých dvojic, 1990 – LP + MC, dvojalbum: Jan Vodňanský + Petr Skoumal, Jan Burian + Jiří Dědeček, Reprezentant lůzy, 1992 – MC jako příloha ke stejnojmenné knížce poezie, Reprezentant lůzy, 1995 – CD + MC, Nebylo by špatné, 1995 – videokazeta se 13 klipy, Kouzlo noční samoty, 1996 – CD + MC, Žalozpěv pro lehký holky, 1998 – CD, písně Georgese Brassense, Romance postmoderní, 2001 – CD, Kdyby smrtka měla mladý, 2003 – CD, Musíme vidět dál, 2004 – CD, písně Jacquese Brela, Řekněte to mýmu psovi, 2006 – CD, Prší nám do Campari, 2010 – CD s kapelou Úterý, Kočky z Letný, 2014 – CD

Bibliografie: Texty – s Janem Burianem (Český fonoklub Jonáš, 1983), Co se stalo v ZOO (Albatros, 1987) – omalovánky s ilustracemi Miroslava Bartáka, Měsíc nad sídlištěm (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1987), Oběžník (PmD, Mnichov 1989; Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1990), Znělky (Čs. spisovatel, Praha 1990), Defilé (Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1991), Tři hry, vydáno Pantonem roku 1991, jedna z her má SF motivy, Reprezentant lůzy (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1992; Orbis, Praha 1994), poezie, Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, 1993), Tři hry – s Janem Burianem (Panton, 1993), jedna z her na motivy SF, Jiří Dědeček — Písničky (nakl. Konvoj, Brno 1994), zpěvník, Můj vůz (Maťa, Praha 1999), Věci po mrtvých (Torst, 2001), Šli červotoči do houslí (Albatros, 2001), Český jazyk pro 9. ročník (Alter, 2001) – učební texty, Blues pro slušný lidi (Academia, Praha 2002), Veselé diktáty (Albatros, 2002), Uže tridcať let dělaju gadosti (Už třicet let škodím, nakladatelství O. Krylova, 2005), Uleželé želé (Albatros, 2005), Bát se a krást (Galén, 2005) – fejetony, Snídaně se psem (Torst, 2008) – roman, Poklony a pošklebky (Rispetti e dispetti) (Galén, 2009) – básnická sbírka vydaná pod jménem skutečného renesančního básníka Angiola Poliziana (Jiří Dědeček uveden jako překladatel), Pohádky o Malé tlusté víle, 2012, Život a cesta hrocha Obludvíka, 2013

Překlady: Georges Brassens: Klejme píseň dokola (Panton, 1988) – písňové texty, Jean-Claude Carrière: Vyprávět příběh (Národní filmový archiv 1993), spolu s Terezou Brdečkovou, Bernard Émond: Ulice Darling ve 20.17 (Garamond, 2006)

http://www.dedecek.cz

Olga Stehlíková

Bohemistka a lingvistka. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka a editorka a literární kritička, zaměřující se především na současnou českou poezii a prózu. Připravila desítky knih poezie a prózy pro nakladatelství dybbuk, Dauphin, Torst, Runa, Host. Na  Filosofické fakultě University Karlovy se zabývá neurolingvistikou. Své recenze a kritiky publikovala po r. 2000 v českých denících (Mladá fronta Dnes, Deník, Lidové noviny) a elektronických časopisech (Literární, Wagon, iliteratura, Knihožrout), nyní převážně v obtýdeníku Tvar. Byla editorkou literární revue Pandora (www.revuepandora.cz) a redaktorkou literárního časopisu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz). Podílela se jako jedna z editorek na dvoudílné antologii české poezie (Antologie české poezie I. díl, 1986-2006 (dybbuk, 2007) a spolu s arbitrem Petrem Hruškou byla redaktorkou ročenky Nejlepší české básně (Host, 2014).
Básně publikovala např. v literárním almanachu on-line Wagon, na serveru Literární a Nedělní chvilka poezie, v revue Pandora, časopisech Host, Tvar, H_aluze, Weles, Listy, Psí víno, Dobrá adresa ad. Vydala sbírky Týdny (Dauphin, 2014), vejce/eggs (Dauphin, 2017), Za lyrický subjekt (společně s Milanem Ohniskem pod pseudonymem Jaroslava Oválská / Druhé město, 2018) a Vykřičník jako stožár (Perplex, 2018).
Za knihu Týdny získal cenu Magnesia Litera za poezii 2014.

Tomáš Čada

Narozen roku 1985 v Jihlavě. Redaktor Literárně-kulturního časopisu H_aluze a knižní edice H_aluze, občasný žurnalista, glosátor, recenzent, moderátor a (spolu)pořadatel kulturních akcí. Po tři roky se společně s básníkem Josefem Strakou podílel na programu Domu čtení v Praze. Od roku 2011 spolupracuje s mezinárodním festivalem Den poezie.
Vydal sbírky Spodní patra (Perplex, 2013, ilustrace Antonín Handl) a Vše o lásce (JT’s nakladatelství, 2019).

Irina Silecká

Ruská a ceská básnířka, spisovatelka, překladatelka, členka Svazu spisovatelů Ruska a PEN-clubu Ruska, organizátorka festivalu Slovanské tradice, předsedkyně představenstva Evropského kongresu literátů, zpěvačka, zasloužilá umělkyně Ruské federace, skladatelka, šéfredaktorka almanachu LitEra, maliřka. Autorka básnických sbírek Chci lásku, Střiháš zlatou nit, Tvoje Iriša, Klíče od města lásky, Poezie a barvy, Filozofie pocitů, Pocity a osudy, Viviančiný pohádky, Láska a život, sbírky povídek Rozvzpomeň se na jména svých dětí, tří zvukových nahrávek Noc – přítelkyně, Tvoje Iriša, Další láska, čtyř videoklipů Noc – přítelkyně, Noc novoroční, Ženy oficírů a Kdo jsi. Nositelka literárních ocenění A. S. Gribojedova, V. Majakovského, M. Matusovského, J. G. Kaplana, V. Dalja, Slovanské tradice, Pražska múza a dalši.
Vystudovala Chabarovskou státní zdravotní fakultu, fakultu současného umění (Moskva), Literarni institut jm. A. M. Gorkého (seminář Vladimíra Kostrova) a aspirovala v Akademii humanitních studií (Moskva). Nositelka doktorátu v oboru sociologie, lékařka.