Krista Szöcs se narodila v roce 1990 v Sibiu. Dělá magisterské studium na Fakultě literatury a umění „Lucian Blaga” a je tajemnicí redakce časopisu Zona Nouă. Debutovala svazkem poezie “S hlavou opřenou o kolena” (nakladatelství Charmides, 2013) – spíše je to kniha pocitů, stavů, kterou člověk čte s hlavou opřenou o kolena od prvních až do posledních slov. Je to introvertní, implozivní poezie, za kterou získala Národní cenu poezie „Iustin Panța”, Cenu v soutěži poezie „George Coșbuc” a za níž byla nominována na Národní cenu „Mihai Eminescu” a na Gala mladých spisovatelů na titul „Básník roku 2013”.

Olga Stehlíková (nar. 1977) vystudovala publicistiku na VOŠP, bohemistiku a lingvistiku na FF UK v Praze. Knižními recenzemi přispívala do deníků (MF, LN, Deník), později do literárních časopisů a serverů (Tvar, iLiteratura, Wagon, Literární). Byla jednou z editorek revue Pandora, jako redaktorka pracuje pro různá česká nakladatelství a podílela se na redakci letošní ročenky Nejlepší české básně nakladatelství Host. V nakladatelství Dauphin letos vyjde její sbírka Týdny.

Narozen v roce 1966 v Jihlavě. Vystudoval lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Debutoval na sklonku totality básnickou sbírkou Zrcadlo pod jevištěm, později patřil ke kmenovým autorům nakladatelství Petrov, kde vydal tři knihy sonetů (Cizí sonety, Úplně úzké úly, Suché sochy stínů). Nyní působí jako redaktor literární revue WELES, průběžně pracuje na projektu Bláznící básníci věnovanému interdisciplinární problematice psychopatologie v umění, překládá z ruštiny (Brodskij, Rejn, Vysockij ad.), polštiny (Borowski, Wojaczek) a i do dalších jazyků.
Žije v Brně.

Sylva Lauerová (1962), česká spisovatelka a básnířka, autorka čtyř úspěšných románů, dvou básnických sbírek, editorka almanachu současné české ženské milostné poezie, organizátorka poetických happeningů a mecenáška uměleckých projektů. Je doktorkou práv, právní praxi se však nikdy nevěnovala. Od roku 1997 žije částečně v zahraničí. Pravidelně publikuje v českých časopisech (Psychologie dnes, Marianne, Moje psychologie), je laureátkou celonárodních soutěží v uměleckém přednesu a kurátorkou výstavního prostoru v Brně. V současné době pracuje na komiksovém vydání románu Tichošlap a podílí se na přípravě almanachu soudobé české a slovenské experimentální poezie.

František Hrdlička pracoval jako vychovatel a redaktor, studoval Lékařskou fakultu UK a režii a dramaturgii na DAMU, kterou absolvoval v roce 1968. Působil v několika pražských divadlech (mj. v Divadle Na zábradlí při premiérách her Václava Havla a Milana Kundery), v rozhlase a ve Viole. V roce 1969 založil experimentální komunitu Bílé divadlo, jehož členkou byla také Z. Bratršovská. Od roku 1995 působí jako vysokoškolský pedagog (VOŠP, Fakulta humanitních studií, Pedagogická fakulta, Literární akademie).

Zdena Bratršovská studovala krátce historii a sociologii na Filozofické fakultě UJEP a během normalizace se živila jako topička, správcová a archivářka. Od roku 1990 působila v několika kulturních výborech (v Nadaci literárního fondu, v PEN klubu, v Obci spisovatelů) a příležitostně se věnuje režii.

Dílo této autorské dvojice čítá přes dvacet knižních titulů. Svou literární dráhu zahájili románem Sebranci (vyšel zprvu jako samizdat, později v dalších vydáních), v němž se stylizovaně odrážejí jejich zážitky z Bílého divadla. O tomto unikátním antropologickém projektu, o jeho náročné metodice a historii pojednali v knižním dokumentu Zpráva o Bílém divadle. Své kratší texty shrnuli např. v povídkových souborech Samé milé pitvorky a Renáta nad hlavou a atmosféru normalizačního období zobrazili v románu Báječný hotel Rezeda. Ve sborníku Jak chutná nezávislost zachytili výpovědi 33 českých intelektuálů, kteří si nikdy nezadali s předchozím režimem. Jejich poslední esejistický výbor Soumrak utopií označili recenzenti za „antropologii všedního dne“. K vydání připravují autobiograficky laděné vyprávění O kočkách a lidech, v němž vzpomínají i na některé osobnosti z veřejného a kulturního života.

Jejich příběhy se odehrávají nejen v současnosti, ale také ve snových a mýtických krajinách a často uplatňují prvky humoru a grotesky. Rozhlas odvysílal šest původních her (vyšly rovněž knižně) a desítky úvah a dramatizací. Dále mají na svém kontě divadelní hru, televizní dokumenty (cyklus Lapidárium), písňové texty a překlady z ruštiny a z němčiny.

Z. Bratršovská vydala mimoto samostatně pět básnických sbírek (Džbán bez ucha, Chůdy po předcích, poéma Netopýr v podkroví aj.) a F. Hrdlička příručku o základech tvůrčího psaní (Průvodce po literárním řemesle). Oba jsou členy Českého centra Mezinárodního PEN klubu a získali několik domácích i zahraničních ocenění.

František Hrdlička se Zdenou Bratršovskou – Foto: Anna Klivanová
Převzato z: http://www.rozhlas.cz/minutovehry/autori/_zprava/hrdlicka-frantisek-1937–1262689

Zdena Bratršovská (*1951) studovala krátce historii a sociologii na Filozofické fakultě UJEP a během normalizace se živila jako topička, správcová a archivářka. Od roku 1990 působila v několika kulturních výborech (v Nadaci literárního fondu, v PEN klubu, v Obci spisovatelů) a příležitostně se věnuje režii.

František Hrdlička pracoval jako vychovatel a redaktor, studoval Lékařskou fakultu UK a režii a dramaturgii na DAMU, kterou absolvoval v roce 1968. Působil v několika pražských divadlech (mj. v Divadle Na zábradlí při premiérách her Václava Havla a Milana Kundery), v rozhlase a ve Viole. V roce 1969 založil experimentální komunitu Bílé divadlo, jehož členkou byla také Z. Bratršovská. Od roku 1995 působí jako vysokoškolský pedagog (VOŠP, Fakulta humanitních studií, Pedagogická fakulta, Literární akademie).

Dílo této autorské dvojice čítá přes dvacet knižních titulů. Svou literární dráhu zahájili románem Sebranci (vyšel zprvu jako samizdat, později v dalších vydáních), v němž se stylizovaně odrážejí jejich zážitky z Bílého divadla. O tomto unikátním antropologickém projektu, o jeho náročné metodice a historii pojednali v knižním dokumentu Zpráva o Bílém divadle. Své kratší texty shrnuli např. v povídkových souborech Samé milé pitvorky a Renáta nad hlavou a atmosféru normalizačního období zobrazili v románu Báječný hotel Rezeda. Ve sborníku Jak chutná nezávislost zachytili výpovědi 33 českých intelektuálů, kteří si nikdy nezadali s předchozím režimem. Jejich poslední esejistický výbor Soumrak utopií označili recenzenti za „antropologii všedního dne“. K vydání připravují autobiograficky laděné vyprávění O kočkách a lidech, v němž vzpomínají i na některé osobnosti z veřejného a kulturního života.

Jejich příběhy se odehrávají nejen v současnosti, ale také ve snových a mýtických krajinách a často uplatňují prvky humoru a grotesky. Rozhlas odvysílal šest původních her (vyšly rovněž knižně) a desítky úvah a dramatizací. Dále mají na svém kontě divadelní hru, televizní dokumenty (cyklus Lapidárium), písňové texty a překlady z ruštiny a z němčiny.

Z. Bratršovská vydala mimoto samostatně pět básnických sbírek (Džbán bez ucha, Chůdy po předcích, poéma Netopýr v podkroví aj.) a F. Hrdlička příručku o základech tvůrčího psaní (Průvodce po literárním řemesle). Oba jsou členy Českého centra Mezinárodního PEN klubu a získali několik domácích i zahraničních ocenění.

Foto: Jitka Scoffin
Převzato z: http://www.rozhlas.cz/minutovehry/autori/_zprava/bratrsovska-zdena-1951–1262687

Simona Racková (nar. 1976), básnířka, redaktorka a literární kritička. Recenze a kritiky publikuje pod svým celým jménem Simona Martínková Racková. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2007 debutovala básnickou sbírku Přítelkyně. Roku 2009 jí vyšla bibliofilie s linoryty Pavla Piekara Město, které není. Básně publikovala v řadě časopisů, například v Hostu, Tvaru či Respektu. Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012. Od prosince 2013 vede recenzní rubriku literárního obtýdeníku Tvar.

(foto:  Ondřej Lipár)

Tibor Babiczky patří k nejmladší generaci současných maďarských básníků. Narodil se v roce 1980 v západomaďarském Székesfehérváru. Po maturitě na gymnáziu Protestantské koleje v Pápě se přihlásil ke studiu angličtiny a maďarštiny na Filozofické fakultě Katolické univerzita Pétera Pázmánye, které absolvoval v roce 2005.
Svou první sbírku s názvem Istenek vagytok (Jste bohové) vydal Tibor Babiczky již v roce 1999, další sbírka A felvezető kör (Rozehřívací kolo) následovala o dva roky později. Zatím posledním básníkovým titulem je letošní sbírka Levegővétel (Nadechnutí).
V loňském i letošním roce autor přispěl svou tvorbou do reprezentativní antologie Szép versek (Krásné básně), vydávané každoročně u příležitosti Slavnostního týdne knihy, své básně také pravidelně publikuje v nejrůznějších literárních periodikách.
Již od svého raného básnického debutu se Tibor Babiczky těší značné pozornosti i uznání odborné kritiky.
Pro jeho tvorbu je charakteristický přesný rým a výrazná rytmizace básně, časté jsou literární odkazy a slovní hříčky, nejčastějším námětem jeho básní pak téma času, vlastní identity a sebereflexe. Přestože se jedná veskrze o prvky romantické lyriky, z Babiczkého poezie promlouvá ke čtenáři současnost a dnešnímu člověku dobře známé pocity i jevy.
V roce 2003 získal básník literární stipendium Zsigmonda Móricze, udělované autorům mladším 35 let, od roku 2005 je členem Společnosti beletristů (Szépírók Társasága).
České publikum se mohlo s autorem a jeho tvorbou osobně seznámit v rámci nedávného festivalu Mezinárodní dny poezie 2007 v Praze.

(zdroj http://iliteratura.cz/Clanek/21907/babiczky-tibor)

Viktor Špaček (nar. 1976 v Praze), výtvarník a básník. Vystudoval sochařství na VŠUP /ateliér Kurta Gebauera/, diplomoval v roce 2004. V roce 2007 publikoval sbírku básní Zmínky a případky v nakladatelství Literární salon, v roce 2010 sbírku básní Co drží Nizozemí v nakladatelství Fra. Jednotlivé básně mu vyšly ve francouzštině, angličtině a italštině, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Petr Král, Mimesis 2010), v anglické antologii From a terrace in Prague (Stephan Delbos, Litteraria Pragensia 2011) a také v antologiích Nejlepší české básně 2011, 2012 a 2013.

Hana Müllerová – herečka v HaDivadle (80. léta).
Nespočet projektů úspěšných i méně úspěšných.
Spolupráce s A.Goldflamem, J.A. Pitínským, J. Bornou, V. Koubkem, J. Čermákem, P. Tejnorovou a dalšími figurami našeho hvězdného nebe.
Největším úspěchem mého života jsou moje dcery – vynikající herečky a zpěvačky – Anna a Johana Schmidtmajerovy.
V současné době pluji v říši pohádek a produkuji Klub JINÝ KAFE.

Narozen 13. září 1973 v Plzni. Píše prózu, poezii a příležitostně se věnuje i dramatické tvorbě. Vystudoval bohemistiku a historii. Vydal volnou trilogii próz Podzimní lidé (Votobia, Olomouc 2006), Rok bez února (Paseka, Praha 2007) a V srpnové žízni (Artes Liberales, Praha 2011). Je autorem básnických sbírek Směr spánku (Weles, Brno 2006, za niž získal Cenu Bohumila Polana), Oči krále Havrana (Protis, Praha 2009) a Krypty (Galerie města Plzně, Plzeň 2013). Aktuální novinkou jsou Povídky o lovcích a venuších (Artes Liberales, Praha 2014), které vznikaly v předchozích letech. Rovněž je zastoupen v antologii západočeských autorů Na dva západy (H_aluze, Ústí nad Labem 2010) a sborníku věnovaném Ludvíku Kunderovi Bezpodmínečné horizonty (Weles, Brno 2010).

Časopisecky publikoval např. ve Welesu, Tvaru, Psím víně, H_aluzi a Plži. Kromě zemí českých absolvoval čtení v Polsku či Srbsku, kde se roku 2012 zúčastnil mezinárodního literárního festivalu Kikinda Short.

Je zakladatelem a stálým členem nonkonformního souboru Antidivadlo (založeno 1994). Z neantidivadelní tvorby jmenujme absurdní aktovku Hodina historie (premiéra v říjnu 2014 v plzeňském divadle Dialog) či frašku Ženy v (ne)pokoji (premiéra tamtéž 2012, derniéra je naplánována na prosinec tohoto roku).

Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – poslední sb. letos v dubnu s názvem “Domovní schůze”. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu “Zelené peří” od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, připravuje CD. Mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ.

Natalja Volkova. Narodila se v roce 1977 v ruském Jekatěrinburgu, ale od roku 1993 žije v Praze. Je členkou Svazu ruskojazyčných spisovatelů v ČR a Syndikátu novinářů ČR.  V Praze ji vyšli čtyři básnické sbírky v ruštině. Poslední v roce 2010 (“Hledání cesty”). Její básně a články se publikuji v kulturních a literárních časopisech a novinách nejen v Čechách a v Rusku, ale take v ruskojazyčných mediich ve Spojených Státech, Bulharsku nebo Rakousku. Letos v lednu v Nakladatelství Karolinum vyšel její ruský překlad románu Z. Jirotky “ Saturnin”. Kromě výuky jazyků, překladatelství a novinařiny se ráda věnuje tancování a herectví.

Martina Bittnerová (nar. 1975 v Novém Městě na Moravě) je autorkou pěti samostatných knih. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s důrazem na 19. století. Publikovala také v mnoha časopisech a e-zinech. V říjnu 2011 debutovala první samostatnou knihou Spisovatelky a Erós. V roce 2012 jí vyšla druhá kniha Utajené životy slavných Čechů, na jaře 2013 povídková sbírka Na nevěru se neumírá a na podzim 2013 sci-fi román pro náctileté V průšvihu. Na jaře 2014 byl publikován poslední díl její historické trilogie s názvem Utajené životy slavných Češek. V současnosti se věnuje literární tvorbě a přednáškové činnosti. Podílí se rovněž na volnočasových a vzdělávacích projektech pro děti a mládež a je  oficiální patronkou Městské knihovny A. Marka v Turnově.

Stránky autorky: http://martinabittnerova.cz/.

Josef Hrdlička (1969) vystudoval filosofii a bohemistiku na FF UK, nyní tamtéž vyučuje komparatistiku. Pravidelně publikuje v revue Souvislosti. Vydal soubor studií Obrazy světa v české literatuře (2008), sbírku básní Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a soubor esejů a básní Uvnitř světa (2012). K vydání je připravena sbírka Kočka v ohni (2014). Spolu s kolektivem autorů z pražské komparatistiky připravuje cyklus pořadů o básních a místech pro rozhlasovou stanici Vltava.

Jiří Feryna (1993) je studentem oboru Český jazyk a literatura na FF UK. Poezii se věnuje od patnácti let, básně z šestnáctého a sedmnáctého roku života mu vyšly knižně např. v Almanachu neodekadence (2012) či Kalmanachu 2013/2014 (2014), časopisecky např. ve Vedneměsíčníku či Světliku, básně z roku osmnáctého a devatenáctého pak např. v časopisu Partonyma. Na podzim roku 2013 však Feryna neodekadentní poetiku opouští a věnuje se především zkoumání jazyka z více hledisek (funkčního, zvukového či grafického), což má
za následek opuštění vázané formy a přechod k volnému verši (poslední vázané
texty vyšly v Tvaru 1/2014).

Angelo Repilado – rodák z Havany, v jehož tanečním projevu se snoubí afrokubánský cit pro rytmus a latinský temperament je v současné době zřejmě jediným mužem – Kubáncem, který vede v Čechách taneční kurzy zaměřené výhradně na kubánské rytmy. V jeho  kurzech mají zájemci šanci vyzkoušet, jak se tančí salsa přímo na Kubě. Angelo je potomkem jednoho z velikánů kubánské hudby – hudebníka Francisca Repilado, známého CompaySegundo, který dokázal takovými hity jako například ChanChan  (Buena Vista Social Club) roztančit celý svět. Angelo vede kurzy více než deset let a  nyní nově ve vlastní taneční škole Angelo-salsa, kterou provozuje na Praze 7 v Casa Angelo.

Jedna ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60.let. Jeho Docela malé divadlo / 1962-1969/ stačilo během sedmiletí existence inscenovat kolem dvaceti titulů a vytvořilo i zvláštní interpretační styl. Kromě pořadů americké beatnické poezie, byli první, kdo po létech uvedli do nejen na divadelně-poetické jeviště básně Jiřího Ortena/ Na pomoc slova!/ Jana Zábrany / Mlčet je horší /, Jiřího Koláře /Učte se čarovat /, Ivana Blatného / Miluji tě, krásná Te…/ Ivana Diviše / Povíme si to! / a Ivana Slavíka / Snímání s kříže / . Byl vůbec první, kdo scénicky představil poezii Václava Hraběte / Stoptime, 1966/ a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka /1968/. Po rozpuštění DMD působí jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta / 1968-1992 / , autor a interpret poetických montáží a klubových představení, v nichž se jeho charakteristický přednes básní „ve stavu zrodu“ stal novou kvalitou české interpretační kultury. Od roku 1990 působí i jako rozhlasový autor, moderátor a přednašeč v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a Poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J.Pertl-V.Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J.Kainara, J.Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.

http://mirek-kovarik.kama.cz/

Olga Bělova-Dalina členka Svazu ruskojazyčných spisovatelů v České Republice, autorka četných časopiseckých publikací a tří poetických sbírek, laureátka 6. a 7. Pražského mezinárodního literárního festivalu v letech 2013 a 2014 (1. místo v nominaci poezie).

Petra Strá je surrealistická básnířka, se surrealistickou autobiografií:
vystudovala dopravní inženýrství, geografii a tvůrčí psaní. Petra Strá možná není surrealistická básnířka, jen ty spoje mezi jejími básněmi jsou tzv. surrealistické. Píše fragmenty, které poskládané za sebou, přehrají divákům film. Strá píše od svých devíti let. V lednu 2013 poprvé poslala svou báseň do časopisu, byl to Tvar, a začátkem roku 2014 jí v Hostu vyšla sbírka Volavka, jejímž archetypem je nevěsta, sníh, bílá barva, křehkost, erotika svlékání. Rukopisem Vríka na svou práci navazuje, zejména pomocí superabstrakce a fónické poezie, popisuje stvoření světa, tělesnost, sexualitu. Vríka je básnickým dialogem dvou milenců, Boha a Smrti.

Kateřina Bolechová – narozena 1966 v Českých Budějovicích. V roce 2007 jí vyšla sbírka poezie „Rozsvícenou baterkou do pusy“  v edici Stůl jako neprodejná příloha časopisu Psí víno, v roce 2009 sbírka „Antilopa v moři k majáku daleko má“ v téže edici a v roce 2013

sbírka „Pohřebiště pecek“ v Nakladatelství Petr Štengl. Je zastoupena v antologiích a almanaších, například: Nejlepší české básně 2010 (Host) a Nejlepší české básně 2013 (Host)  Některé z jejích textů byly přeloženy do italštiny, slovinštiny, polštiny, němčiny a maďarštiny. Zabývá se také tvorbou koláží.

Narodil se 22. září 1986 v Jindřichově Hradci. Vyrůstal v Nové Bystřici. Po vyučení se přestěhoval do Českých Budějovic, kde žije dodnes. Vystřídal několik zaměstnání a jak to bude dál je ve hvězdách.

U malého Jindřichohradeckého nakladatelství Epika vydal ve velmi omezených nákladech knihy Neonové pohláďky, aneb pod kobercem půda (2011) a Rybičky v mixéru (2012). V roce 2013 vyšla v Nakladatelství Petr Štengl kniha Napíšu Pavle a o rok později v témže nakladatelství kniha Ohromně vtipná videa.

Narodil se 22.srpna roku 1957 v Bystřici nad Olší (Česká republika). Vystudoval pedagogiku na Jagellonské universitě v Krakově, kde studoval také filosofii.

Od roku 1983 žije v Bielsku-Biale, pracuje jako učitel. Básník, překladatel české a slovenské poezie. Redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza. Své básně vydal v početných almanaších a antologiích a v polském, českém, slovenském a slovinskem tisku.

Samostatně vydal sbírky poezie:

„Tam za pozornie przezroczystym powietrzem” (Czeski Cieszyn 1993), „Czas i obecność” (Czeski Cieszyn 1994), „Ćmy i inne wiersze” (Bielsko-Biała 1997), „Jesień stulecia” (Bielsko-Biała 2000), „Przewodnik ślepego psa” (Bielsko-Biała 2003),  „Przypadkowa wieczność” (Bielsko-Biała 2006),  „Hölderlin maluje” (Bielsko-Biała 2009), „Milion mściwych okruchów” (Mikołów 2014)

Překlady:

Petr Hruška „Mieszkalne niepokoje“ (Mikołów 2011)

Ivan Štrpka „Równina, południowy-zachód. Śmierć matki.” (Mikołów, 2012)

Justin Quinn (nar. 1968 v Dublinu) je irský básník, překladatel a literární kritik. Studoval na dublinské Trinity College, od roku 1994 žije v Praze. Vyučoval na Katedře anglistiky Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové, nyní působí jako docent v Ústavu anglofonních literatur a kultur Filosofické fakulty UK a na Katedře anglistiky Pedagogické fakulty Západočeské univerzity. Je autorem pěti básnických sbírek: Pták O’o’a’a(The O,o,a,a Bird, 1995), Soukromí (Privacy, 1999), Trup (Fuselage, 2002), Vlny & stromy (Waves & Trees, 2006; vychází v nakladatelství Opus v překladu Tomáše Fürstenzellera)) a Měsíce (The Months, 2009), ukázky a překlady z jeho poezie vycházejí v revui Souvislosti a dále se objevují v Yale Review, TLS, Poetry Review, Irish Times, The New Yorker, Poetry Ireland Review, Signals a Irish Review. Jeho badatelským zájmem je anglofonní poezie 20. století a literární překlad, v této oblasti publikoval Gathered Beneath the Storm: Wallace Stevens, Příroda a společenství (Wallace Stevens, Nature and Community, 2002), Americké bloudění: Impérium, Vznešeno a moderní poezie (American Errancy: Empire, Sublimity and Modern Poetry, 2005) a Cambridgeský úvod do moderní irské poezie, 1800–2000 (Cambridge Introduction to Modern Irish Poetry, 1800–2000, 2008). Překládá poezii Petra Borkovce: Vnitrozemí (From the Interior, 2008).

Alžběta Stančáková (nar. 1992) studuje komparatistiku na FF UK. Její básně byly otištěny v časopise Psí víno. Debutovala sbírkou Co s tím (Petr Štengl, 2014).

Jan Frolík se narodil 7. 8. 1948 v Kardašově Řečici, vystudoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích a po většinu profesního života učil na základní škole ve svém rodišti.

Básně časopisecky publikoval v Hostu do domu, Literárních novinách, Tvaru, Souvislostech, A2 aj., dětské verše v Mateřídoušce a ve Sluníčku.

Knižně vydal sbírky Seminář poezie (Pražská imaginace 1991), Útěcha z ornitologie (Fra 2012) a vesměs v jindřichohradeckém nakladatelství Epika pak knihy Sardinku znal jsem rozpustilou… (2013), Haiku to nevysvětlí (2013), Atlantida – verše z mladších let (2014) a Řečická haiku (společně s Alešem Šindelářem, 2014). V roce 2012 zde vydal i soubor textů z minulosti rodného města Zaneste city mé ku rodné Řečici… Publikoval i v několika sbornících (např. Nejlepší české básně 2013).

Jeho verše byly přeloženy do polštiny (mj. Antologia haiku europejskiego, 2005), němčiny, běloruštiny a angličtiny (World haiku review).

Tereza Fantlová se narodila v roce 1983 v Písku. Omylem a s hustými vlasy.¨Od roku 1984 žije v Praze. To obnášelo dětsví na sídlišti, střední vzdělání v centru města a studium východoevropského teritoria na FSV UK, přičemž sklouzávala stále více na jihovýchod, tam jí je dobře. Dobře jí je taky když píše. Mimo vlastního uspokojení tím chce podpořit lidi, aby měli rádi rádi, včetně sebe, nebo je alespoň dobře snášeli, včetně sebe.

Ewald Murrer se narodil v roce 1964 v Praze. První knihou, kterou rozšířil mezi čtenáře, byla sbírka básní Holub na střeše (1980, strojopis). Tištěné publikace se dočkal až o deset let později v podobě almanachu čtyř autorů s názvemBásně (In margine, Praha 1989; samizdat společně s B. Chlíbcem, P. Kolmačkou a M. Salavou). Oficiální debut, autorský výbor ze samizdatových textů, vydalo nakladatelství Mladá fronta v Edici Ladění pod názvem Mlha za zdí(Praha 1992). Dále vydal sbírku básní Vyznamenání za prohranou válku (Vokno, edice 13×18, Praha 1992), lyrickou prózu Zápisník pana Pinkeho (Inverze, Praha 1993), sbírku básní Situace (Krásné nakladatelství, Praha 1995),  soubor povídek Sny na konci noci (Petrov, Brno 1996) a sbírku básní Nouzové zastavení času (Host, Brno 2007). Pražské anglofonní nakladatelství Twisted Spoon Press vydalo v roce 1995 překlad Zápisníku pana Pinkeho a roku 1999 Snů na konci noci. V časopiseckých překladech a v antologiích vychází Murrerova poezie i prózy po celém světě.

Jonáš Zbořil *(*1988)
živí se jako moderátor na ČRo Radio Wave, kde také spolumoderuje pořad Liberatura. Studuje češtinu a angličtinu na PedF UK. Básně publikoval v časopisech Divoké víno, Psí víno, v almanachu Wagon, Hostu, Souvislostech, Tvaru nebo v antologii Nejlepší české básně 2009. Jeho debutová sbírka “Podolí” by měla vyjít v listopadu v nakladatelství Host. Kromě psaní se
věnuje také svým kapelám Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra.
Básně a jiné texty publikuje na svém blogu fromfargo.tumblr.com

Violoncellistka Anna Brikciusová se narodila v Praze v rodině s bohatým kulturním zázemím. Hře na violoncello se začala věnovat již v raném dětství. Po violoncellových studiích na Konzervatoři v Praze u prof. Jaroslava Kulhana a prof. Viktora Moučky absolvovala ve violoncellové třídě pod vedením prof. Vladana Kočího. Konzultace u prof. Stanislava Apolína.
Aktivně se účastnila mnoha violoncellových interpretačních kurzů. Mezinárodní mistrovské kurzy Francouzsko-Česká Akademie (prof. Jiří Bárta), Mistrovské kurzy v Jihlavě (prof. David Sella, prof. Evžen Rattay), Violoncellové mezinárodní interpretační kurzy (prof. Stanislav Apolín). Vystoupila v České republice, Alžírsku, Bosně a Hercegovině, Francii, Německu, Polsku, Turecku, Švédsku a Velké Británii.

V současné době se také věnuje spisovatelské činnosti. Viz nominace na Drážďanskou cenu lyriky a podzimní pořad “Brikciusová Na Prádle”, který se koná v rámci festivalu Den Poezie.

Anna Brikciusová hraje na violoncello zhotovené mistrem Benjaminem Patočkou roku 1913. Je spolu se svým bratrem Františkem Brikciem zakládajícím členem  violoncellového dua “Duo Brikcius”. Oba společně vystoupili v rámci projektu “Duo Brikcius – 2 Cellos Tour” jak v České republice, tak i v zahraničí (Alžírsko, Bosna a Hercegovina, Německo, Polsko, Švédsko, Turecko, Velká Británie). Více informací je k dispozici na http://www.Brikcius.com , http://www.FaceBook.com/Brikciusova a http://Twitter.com/Brikciusova .

(Foto Marek Malůšek)

Michal Čagánek, nar. 1978
Básník,spisovatel, písničkář a všestranný umělec. Smyslem veškeré jeho tvorby i celého života je být inspirací. Inspirovat druhé k rozvoji jejich vlastní tvořivosti, k setkání sama se sebou ve své pravé podobě nezkreslené strachem,ke sdílení svých osobních darů na cestě ke stále hlubšímu porozumění a větší spolupráci mezi lidmi.
Těchto témat se dotýkají jeho básně i písně a také jeho prozaická tvorba. Román Zastaveno, příběh mladé ženy, která opustí svůj zaběhnutý městský život a vydá se hledat své pravé určení do pohraničních hor. Stejně tak novela Malá, poeticky laděný příběh přinášející prostřednictvím malého neobyčejného děvčátka z Prahy poselství lásky a naděje. A zejména pak nejnovější román Plyšový Buddha, který se v nejbližší době objeví na pultech knihkupectví. Životní příběh muže, který prošel skutečně vším možným, než spočinul v jediné neměnné Pravdě.
„Je dobré mít cíl, lepší však je v cíli být, nechat ruce pracovat a nohy kráčet.“
Více o autorovi a jeho tvorbě na www.prameninspirace.cz

Josef Straka se narodil 1. prosince 1972 v Jablonci nad Nisou a je autor dvou básnických sbírek a…jiné časy a Proč., které vydal v devadesátých letech, a tří knih básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005) a Kostel v mlze (2008). Nyní dopsal další knihu s názvem Malé exily. Publikoval v mnoha literárních a kulturních, domácích i zahraničních časopisech, a jeho texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, srbštiny a nizozemštiny. Zúčastnil se několika mezinárodních básnických festivalů doma i v zahraničí. V letech 2000-2008 pracoval v redakci časopisu Weles, od léta roku 2009 spolupracuje s literárně-kulturním časopisem H_aluze. Od roku 2008 organizuje a moderuje literární večery a diskuze v rámci mezinárodní festivalu Den poezie. Organizuje literární a vzdělávací večery v Domě čtení Městské knihovny v Praze. Původní profesí je psycholog se zaměřením na kritickou ekonomickou psychologii.

Vít Janota se narodil v roce 1970 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Živil se jako návrhář webových stránek, pracoval jako odborný asistent na MFF UK, programátor a internetový grafik. Nyní je programátorem na volné noze.

Vydal básnické sbírky K ránu proti nebi, 2002, Fasování košťat, 2004, Praha zničená deštěm, 2006, Miniová pole, 2008 a Jen třídit odpad nestačí, 2011 (všechny Dauphin, Praha) a je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích.

Jarmila Hannah Čermáková je  matka 4 dětí, – prvorozená dcera i syn rovněž umělecky zaměřeni.

Absolventka DAMU, členka černého divadla LATERNY MAGIKY, literátka, dramatička a básnířka. Ocenění se jí dostalo např.v nadaci Františka Langera, ve výzvě Obce spisovatelů a Penklubu CESTA 2000, ( scénář PÍSNIČKA BOŽÍ byl v r. 2006 uveden jako libreto opery NÁRODNÍHO DIV. pod titulem BENG! ), v poezii např. cena Jaroslava Seiferta, diplom Ministerstva pro lidská práva, cena Literární Vysočiny 2012.

Z posledních vydaných sbírek jmenujme SKAZOČKY / 2009 a ROSA na OSTŘÍ – DVOŘÁK / 2011

Jonáš Hájek (narozen 1984 v Praze) vydal sbírky poezie Suť (Agite / Fra, Praha 2007) a Vlastivěda (Agite / Fra, Praha 2010). Za první z nich získal Cenu Jiřího Ortena a byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Novou sbírku Básně 3 připravuje nakladatelství Triáda. Spolupracoval se servery A tempo revue, Respekt.cz a Literární.cz, básně a recenze tiskne nejčastěji v Souvislostech a Tvaru. Překládá z němčiny (Günter Eich, Mascha Kaléko). V uplynulém roce organizoval cyklus literárních setkání Večery u Klimenta, byl porotcem Studentské Thálie, zúčastnil se básnických konferencí v Berlíně a Budapešti a připravil k vydání almanach básní mladých evangelíků Hrst (Biru, Praha 2013). Jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, polštiny, angličtiny, italštiny a slovinštiny.

Alice Prajzentová (1982, Děčín) je básnířka, knižní a časopisecká redaktorka, pořadatelka kulturních akcí. Je autorkou básnické sbírky Kotrmelína, od roku 2007 je redaktorkou Literárně-kulturního časopisu H_aluze. Jako redaktorka se podílela na řadě básnických knih, například Ptáci vykolejili z brázd Žanety Lichtenbergové či Za nehty rez Vlada Matušky. Společně s Anicí Jenski již druhým rokem pořádá děčínský festival Zarafest.

Jiří Dědeček (1953, Karlovy Vary) je básník, písničkář, textař, překladatel a předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Svou dráhu spisovatele začal roku 1974, jeho tvorba zahrnuje poezii, písně, eseje, dětské knížky, hry i muzikály. Své hlavní poslání vidí ve skládání textů k písním. Napsal přes dvacet knih, např.: Snídaně se psem, Bát se a krást, Uleželé želé a Blues pro slušný lidi.

Miloslav Topinka, (1945, Nový Etynk), vystudoval psychologii na filosofické fakultě University Karlovy. Byl členem redakční rady a později i redaktorem Sešitů pro literaturu a diskusi, až do zastavení časopisu v roce 1969. Zúčastnil se expedice Lambaréné po čtrnácti zemích Afriky, vystoupil na Kilimandžáro a projel celou Saharu. Náklad jeho básnické sbírky Krysí hnízdo skončil v roce 1970 celý ve stoupě a kniha znovu vyšla až v roce 1991. Po dvou letech mu ji také vydalo polské nakladatelství Przedswit ve Varšavě. Trvalo více než třicet let než – v roce 2002 – vydal soubor textů s názvem Trhlina, za nějž získal Cenu Jaroslava Seiferta.

Petr Pazdera Payne (1960, Praha) vystudoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze a v letech 1989–92 působil jako farář v Kadani a Chomutově. Prošel četná zaměstnání (sanitář, topič, vychovatel, pečovatel, odborný asistent na ČVUT aj.). V roce 1997 založil nakladatelství Medard. Píše prózu, poezii, dramatické texty (tzv. dramolety). Je autorem souboru kázání. Věnuje se též grafice. Jeho psaní má charakter autoanalýzy ukryté v alegoriích a podobenstvích, vrtkavého putování napříč literární fikcí i skutečným světem cestou k vlastní identitě, která je rozepjata mezi tělesnost a ducha. Sám říká: „V hloubce jsem asi smutný a ještě ve větší hloubce se schovává radost. Anebo naopak? Fakt je, že v psaní se mi leccos ukázalo, leccos dostalo tvar – a přitom se vyjasnilo.“ Je autorem řady knih.

Leyla Džafarová, publikující pod poetickým psevdonymem Leyla Begim, pocházi z Ázerbájdžánu, ale v současné době žije se svou rodinou v českých Litoměřicích. Píše rusky.
Narodila se v Baku, kde take absolvovala střední školu a poté Naftařskou Akademii.
První sbírku veršů ( Alfou i omegou jsi mi drahý) vydala v roce 2010. Druhá sbírka (Roční doby lásky) vyšla roku 2011. Sonetů Leyly Begim byly přeloženy Milanem Dvořákem a byly otištěny v časopise ” Tvar” (květen 2013).
Verše Leyly Begim byly publikovány v řadě sborníků vydaných sdružením Ázerbájdžánskych kulturních pracovníku Luč ( Paprsek).
V letech 2011, 2012 a 2014 byla nominována na národní literaturní cenu Poet Goda ( Básník Goda) a Naslediye (Dědictví) organizovanou ruským literatním klubem spolu s nákladatelstvim Avtorskaya kniga ( Autorská kniha).
Leyla je členkou Svazu Ruských spisovatelů v České Republice.
V dubnu 2014 Leyla vyhrála básnickou soutěž na mezinarodním literarním festivalu v Praze (druhé místo).