V roce 2014 vydal v nakladatelství Perplex sbírku Dušinec. Pracuje v Knihovně Třinec jako PR a koordinační manažer.

Celým jménem Adéla Hrdličková, je slamerka z Prahy. Slamuje od února 2016. Ve stejném roce se stala mistryní ČR v Duoslamu. Mezi její další úspěchy patří účast ve finále MČR 2017.
Adeladla je improvizátorka, ale také píše ráda pevné, dlouhé texty, které bývají často plné emocí. V současnosti působí v improvizačním souboru Improti. Momentálně studuje estetiku na Karlově univerzitě.

Když jsem před třemi a půl lety začal slamovat, byl jsem nesmělý člověk. Což jsem pořád, ale naučil jsem se to na pódiu skrývat. Slam mým životem postupem času silně prorostl. Kdybych řekl, že kvůli slamu stíhám už jen spát a jíst, nebyla by to úplně pravda. Kvůli němu se najíst zapomínám, spánek si krátím. Na druhou stranu stíhám i prokrastinovat, což přesně děláte i vy čtením tohoto bia.

Narozen roku 1996. Píše poezii a překládá z ruštiny. Věnuje se slam poetry. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě UK a pracuje v galerii umění Katie Feygie Art v Praze. Letos na jaře debutoval sbírkou básní Magistrála (Pointa), fragmenty ze které byly publikovány například v Literární.cz.

Burundský básník a nakladatel, zakladatel nakladatelského studia AsíBooks a kurátor umělecké platformy Ubuntu Advocacy Initiative. Jako básník je autorem sbírek These are no prayers a Numbers ou journal d’un poème perdu. Prostřednictvím svých esejů a básní zkoumá africkou a burundskou zkušenost z Dějin ve dvacátém prvním století.
Jeho texty se objevily v mnoha mezinárodních publikacích, zejména ve francouzské antologii Le Printemps des Poètes / Édition 2017 Afrique(s).

Básník a muzikolog. Doposud publikoval tři básnické sbírky: Suť (Fra, 2007, Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (Fra, 2010) a Básně 3 (Triáda, 2013). Je členem výboru Asociace spisovatelů, v roce 2017 byl redaktorem revue Souvislosti. Jako editor se podílel na česko-německé antologii VERSschmuggel/Překladiště (Protimluv/Wunderhorn, 2019) a také připravil kritickou edici Symfonie Asrael op. 27 Josefa Suka (Bärenreiter Praha, 2018), za kterou letos získal cenu „Best Edition“ německého svazu hudebních nakladatelů.

Foto © Vojtěch Havlík / Český rozhlas.

Básnířka, architektka, urbanistka. Publikovala básnické sbírky Kry (Mox Nox, 2013), Rýhy (Arbor Vitae, 2015), Nevypínejte (Dauphin, 2018) a básně v literárních časopisech Host, Tvar, Weles a Pandora. V kulturním centru Dominikánská 8 moderuje večery s tématy poezie, umění a architektury. Za architektonické návrhy i teoretické práce získala ceny Young Architect Award 2010 nebo Young Planning Professionals Award 2012. V roce 2017 jí vyšla komiksovo-vědecká kniha Města zdí o historii, interpretaci a východiscích obchodních center ve vztahu ke městu. Od roku 2018 přispívá do Ranních úvah na ČRo Vltava. Její poslední knihou na pomezí žánrů jsou Nemísta měst (Host, 2019) o opomíjených, pomíjivých a míjených místech.

V Berlíně žijící syrsko-palestinský básník, novinář a kurátor.
Vydal pět básnických sbírek v arabštině. Řada jeho básní byla publikováno v antologiích a literárních časopisech v bosenštině, angličtině, francouzštině, němčině a španělštině. Některé z jeho textů byly využity v písních, performancích a dalších uměleckých dílech.
V roce 2014 vydal svou první sbírku v arabštině Walking on Dreams, následně byl prostřednictvím programu Artist-in-Residence rezidenčního domu Heinrich-Boell-Haus Langenbroich pozván do Německa. Rok poté obdržel literární cenu od nadace Al-Qattan v Ramaláhu.
V roce 2017 začal vydávat německo-arabský kulturní magazín FANN. Kromě toho pracuje jako kurátor pro Literaturhaus Berlin a je spoluzakladatelem a ředitelem festivalu Arabisch-deutschen Literaturtage v Berlíně.
V roce 2018 se stal členem berlínské Akademie umění a získal dvě pobytová stipendia od Künstlerhaus Lukas (Arenshoop) a Künstlerdorf Schöppingen.
V roce 2019 mu vyšla první sbírka v německém překladu: Gedächtnishude (Sujet Verlag). Sbírku přeložila Lilian Pithan.
Na rok 2020 se připravuje vydání prvních dvou knih v angličtině: My Heart Became a Bomb (UT Austin) v překladu Levi Thompsona a No One Noticed When You Died (Seagull books) v překladu Isis Nusair.

www.alasheq.net

s podporou LITERATURE ACROSS FRONTIERS a CREATIVE EUROPE PROGRAMME OF THE EUROPEAN UNION

© foto Rashad Alhindi

John Mateer je básník, kritik a kurátor. Jeho texty vydané v Jižní Africe, Japonsku, Macau, Portugalsku, Austrálii a na Sumatře zahrnují žánry eseje, poezie, prozaického cestopisu o Indonésii a novely o Kokosových ostrovech, atolu v Indickém oceánu. Jeho básně byly přeloženy do různých evropských a asijských jazyků, stejně jako do farsi a arménštiny. Z jeho sbírek stojí za zmínku Západ: Australské básně 1989-2009, Prázdnota: Asijské básně 1998–2012, Jižní barbaři, Bezvěrci či „Maur“, která vyšla v portugalském a německém překladu. João, jeho zatím poslední svazek, je knihou sonetů o fiktivním cestovateli z názvu a vyšla v Austrálii a Spojeném království. V současnosti je připravován její portugalský překlad. O jeho jihoafrických textech sesbíraných v titulu Ex-White napsal romanopisec J. M. Coetzee, že se jim „daří zvrátit příliv zapomínání a dávají nám jeden záblesk za druhým naší rozmanité a milované domoviny“.

Anamarija Koeva se narodila v černomořském Burgasu v roce 1993. Žije a tvoří v Bulharsku, své vzdělání získala (a i nadále získává) ve Velké Británii: po úspěšném absolutoriu architektury na Edinburské univerzitě nyní pokračuje magisterským studiem tvůrčího psaní na Univerzitě v Cambridgi.
A. Koeva je básnířkou, umělkyní, překladatelkou a předsedkyní charitativní organizace Rotaract ve Velké Británii a v Irsku. Je rovněž členkou obce spisovatelů v rodném Burgasu a spolupracuje s literárním studiem Mitični ptici (Mytičtí ptáci), jehož vůdčí osobnost představuje „artová“ pedagožka a básnířka Roza Bojanova. Poezie A. Koevy byla publikována v Bulharsku (v literárních periodikách Znaci, More, Glosi, Diktum, Vezni) i za hranicemi (na stránkách mexického časopisu Ofi Press, francouzské Revue Périodique či polského měsíčníku Poezja). Do češtiny doposud překládána nebyla.
Básnířka, mj. laureátka Ceny Petji Dubarovy (Burgas 2012) či Velké ceny za poezii z mezinárodní literární soutěže Uměním proti drogám (Burgas 2017), má na svém kontě již několik básnických knih. Po debutu Ot pokriva na dăgata (Ze střechy duhy; nakl. Baltika, 2008) následovaly sbírky veršů Počerk (Rukopis; nakl. Makavej, 2010), Polet na avtostop (Vzlet autostopu; nakl. Bălgarski pisatel, 2012) a Mălčanie po Bredbări (Mlčení podle Bradburyho; nakl. BPO, 2017). Jejím prozatím posledním výtvorem je album autorčiných obrazů doprovázených vlastní poezií Koj si ti? (Kdo jsi ty?, nakl. Zachari Stojanov, 2019).

Arménská básnířka žijící v Polsku, narozená v roce 1992. Její první básnická sbírka unIDentical vyšla v roce 2016, v roce 2018 kniha získala nominaci na Gdaňskou Literární Cenu Evropský Básník Svobody (Europejski Poeta Wolności) a byla vydána v polském překladu.
Její básně byly přeloženy do mnoha jazyků a byly publikovány ve více než 20 zemích. Chakhian také spolupracuje s umělci, filmaři, hudebníky, sama tvoří interdisciplinární koláže založené na poezii. Jako kulturní antropoložka se vědecky zabývá urbánní sémiotikou – čte města jako texty.
Současně je redaktorkou platformy www.iranliter.com, která představuje íránskou literaturu v překladu. Pracuje také jako překladatelka z polštiny do arménštiny.

Webové stránky autorky: www.tatevchakhian.com

Narozen roku 1966 v Plzni. Vydal básnické sbírky Parapoesie (1993), Zbla (1994), Nultá táhla (1994), Za sedmero ZAin (1995), Utrum éther (1997), Mu (2010), Omamné odéry (2012), Za vyplazený jazyk (výbor z tvorby, 2016). Také sestavil antologii světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (2016), kde shromáždil verše svých iniciačních autorů, jako jsou Rimbaud, Blake, Rilke, Celan, Nerval, Artaud, Michaux, Gilbert-Lecomte, Mácha, Holan ad. Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (1994), Ryby katedrál (2002), Soví let (2009), Nejlepší české básně 2010, Nejlepší české básně 2017. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Host, Psí víno.

Narozen roku 1983, vlatním jménem Bartosz Radomski. Polský odborník v klasické filologii, básník a překladatel z klasických literatur a také z rumunské literatury Je doctorandem v Ústavu klasických studií ve Varšavě, členem Společnosti filologů v Polsku a Společnosti polských autorů Jeho básně vyly v mnoha antologiích a literárních časopisech. Je autorem sbírky mitologicko-erotických básní Centaurydy. Byl mnohokrát stipendistou Rumunského kulturního institutu v Bukurešti a Vysokoškolské agentury pro Frankofonii. Je také badatel v oblasti staré rumunské literatury polsko-moldavských vztahů v 17. století. Jeho dizertace se věnuje filozofii Andrease Wissowatiuse jejímu zobrazení v tvorbě moldavského erudita, spisovatele a filozofa Dimitrieho Cantemira. Enormi Stationis žije a pracuje ve Varšavě a ve volném čase rád cestuje.

Zuzana Lazarová (nar. 1986 v Liberci) je básnířka a fotografka, vystudovala  dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době studuje fotografii na FAMU v ateliéru intermedií u Štěpánky Šimlové. Před rokem jí vyšla debutová sbírka Železná košile (Fra).

Kamil Bouška (*1979) publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (Dauphin, 2008). Samostatným debutem je sbírka Oheň po slavnosti (Fra, 2011) za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategoriích poezie a objev roku. V roce 2015 vydal svou druhou básnickou sbírku Hemisféry (Fra, 2015).

Narozen 1. 12. 1968 v Děčíně, kde dosud žije. Básník, výtvarný autodidakt, recenzent a příležitostný překladatel z němčiny. Vydal dvanáct básnických knih. Za sbírku Krooa krooa (Host, 2011) mu byla v roce 2012 udělena cena Magnesia Litera za poezii.
Nedokončený cyklus Červený vlak začal vznikat v příhraničních vlacích na trase Děčín – Bad Schandau (Linka U 28); Bad Schandau – Meiβen (Linie S 1).
© foto Karel Cudlín

Ladislav Zedník (Praha, 1977), básník. Vystudoval geologii a paleontologii na Přírodovědecké fakultě UK, poté čtyři roky pracoval v České geologické službě jako mikropaleontolog. Po ukončení výzkumných aktivit pět let pracoval ve školství. Od roku 2013 s Radkem Labuťou vede Interaktivní muzeum Trilopark v Praze. V letech 2009-2013 spravoval rubriku Hostinec v časopisu Host.
Publikoval sbírky básní Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006; nominace na cenu Magnesia Litera), Neosvitly (Argo, 2012) a Město jeden kámen (Dauphin, 2015; Magnesia litera 2016).

Andra Teede (1988) je estonská básnířka, dramatička a scenáristka. Od roku 2006 vydala šest básnických sbírek, napsala dokumentární hry, libreto pro operu, pracovala jako dramaturg v různých estonských divadlech, psala literární kritiky a je již třetí sezónu hlavní scenáristkou nejdelšího estonského televizního seriálu. Andra Teede studovala estonský jazyk a literaturu na univerzitě v Tartu a absolvovala obor dramaturgii na Divadelní fakultě Estonské Divadelní a hudební akademie. Je členkou Svazu spisovatelů v Estonsku. Její básně a divadelní hry byly přeloženy do více než deseti jazyků, včetně arabštiny, ruštiny a angličtiny.

Krista Szöcs se narodila v roce 1990 v Sibiu. Dělá magisterské studium na Fakultě literatury a umění „Lucian Blaga” a je tajemnicí redakce časopisu Zona Nouă. Debutovala svazkem poezie “S hlavou opřenou o kolena” (nakladatelství Charmides, 2013) – spíše je to kniha pocitů, stavů, kterou člověk čte s hlavou opřenou o kolena od prvních až do posledních slov. Je to introvertní, implozivní poezie, za kterou získala Národní cenu poezie „Iustin Panța”, Cenu v soutěži poezie „George Coșbuc” a za níž byla nominována na Národní cenu „Mihai Eminescu” a na Gala mladých spisovatelů na titul „Básník roku 2013”.

Péter Pollágh (1979, Tatabánya) je básník, redaktor, publicista a esejista. Jako básník byl oceněn cenou Attily Józsefa. Studoval na Západomaďarské univertitě, na filozofické fakultě Univerzity v Pětikostelí a budapešťské univerzity ELTE. Je členem Kruhu Attily Józsefa, Svazu mladých spisovatelů, Svazu spisovatelů a Společnosti beletristů. Píše od roku 1987 a pravidelně publikuje od roku 1995. Vydal čtyři básnické sbírky. Jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, bulharštiny, srbštiny, chorvatštiny a slovenštiny.

Markéta Hejkalová je česká spisovatelka, autorka románů a literatury faktu, překladatelka finské literatury, členka výboru Mezinárodního PEN klubu a místopředsedkyně jeho českého centra, zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě a spolumajitelka rodinného nakladatelství Hejkal. S manželem žije a podniká v Havlíčkově Brodě. V devadesátých letech byla tři a půl roku konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Pro českou diplomacii znovu pracovala v roce 2009, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Zkušenosti z tohoto prostředí se objevují v knize Důkazy jejího života.

Wanda Heinrichová se narodila 16. 12. 1968 v Žilině, od roku 1988 žije v Praze. Básnířka, překladatelka a literární kritička. V nakladatelství Opus publikovala v roce 2008 výbor z poezie Durse Grünbeina pod názvem Lekce lební báze. V roce 2011 jí vyšla básnická sbírka Nalomenou (nakl. Literární salon). Spolu s Ivanem Wernischem byla editorkou antologie Nejlepší české básně 2013 (nakl. Host). Od února 2010 do prosince 2013 pracovala jako redaktorka recenzní rubriky v literárním obtýdeníku Tvar.

Sylva Fischerová se narodila 5. listopadu 1963 v Praze. Po počátečních studiích filozofie na Filozofické fakultě a fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze nakonec vystudovala klasickou filologii a pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií na FF UK. Žije v Praze. Vydala básnické sbírky Chvění závodních koní (1986), Velká zrcadla (1990), V podsvětním městě (1994), Šance (1999), Krvavý koleno (2005), Anděl na okně (2007) a Tady za rohem to všecko je (2011); dále publikovala soubory povídekZázrak (2005) a Pasáž (2011) a dvě knihy pro děti: Júla a Hmýza (2006) a Egbérie a Olténie (2011). Edičně připravila tituly Původ poezie (2006) a Mýtus a geografie (2008), vždy s J. Starým, a dále J. L. Fischer: Výbor z díla I-II (2007; 2009, s J. Šulcem). Její verše byly přeloženy do řady jazyků a knižně vyšly v angličtině (The Tremor of Racehorses, 1990; The Swing in the Middle of Chaos, 2010); prózy byly přeloženy do polštiny (Cud; soubor povídek, 2008) a holandštiny (Dood, waar is je wapen?, 2011)

Alenka Jensterle Doležalová je básnířka a literární vědkyně. Pochází ze Slovinska a žije v České republice téměř 15 let. Působí jako docentka na Filozofické fakultě UK v Praze. Na Katedře jihoslovanských a balkanistických studií přednáší slovinskou literaturu a zároveň je i vedoucí katedry. Napsala tři vědecké monografie: Mit o Antigoni v zahodno in južnoslovanskih dramatikah sredi 20. stoletja (2004), V krogu mitov: O ženski in smrti v slovenski književnosti (2008), Tekst, kontekst, komuníkacija. Poglavja iz slovenske moderne (2014). Taktéž publikovala mnoho vědeckých článků a studií. Vydala pět básnických sbírek a dvě sbírky prózy: Juditin most(1991), Temno mesto (1993), Pokrajine začetka (1993), Přeludy (1996), Zapisi za S. G. (2006), Pesmi v snegu (2013), Pomen hiše (2014). Její básně byly přeloženy do češtiny, chorvatštiny, srbštiny, angličtiny, polštiny a slovenštiny. Vyšly časopisecky a taktéž v různých antologiích. V současné době připravuje sbírku překladů svých básní do češtiny (Jezdec a kámen) a čeká na vydavatele. Její poetika je lyrická a reflexivní, ve stylu vychází z avantgardy. Autorský lyrický subjekt spojuje literární dobrodružství v poetickém prostoru, kde převládají tmavé, fantastické tóny a určitá skepse ke světu. Jedním z důležitých rysů jejího výrazu je symbolika archetypálních obrazů. Poezie je pro ni i otázkou jazyka a pokusem o znovuobjevení mýtů ve fragmentech a epických okamžicích.

Kornélia Deres (1987, Miskolc) je básnířka, divadelní historička a kritička, redaktorka, vysokoškolská pedagožka. Žije v Budapešti, kde studovala na univerzitě ELTE maďarštinu, angličtinua divadelní vědu. Publikuje od roku 2003. Za vynikající první sbírku básní s názvem Szőrapa („chlupatýtáta“, 2011) získala uznání kritiky a více literárních ocenění. Na podzim 2014 strávila několik měsíců i v Praze v rámci třetího ročníku Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro spisovatele. Je členkou Společnosti beletristů, Svazu mladých spisovatelů, Kruhu Attily Józsefa a International Federation for Theatre Research.

Narodila se 15. listopadu 1973 v Smederevu, Srbsko. Vystudovala Právnickou fakultu v Bělehradě. S manželem a dvěmi dcerami žijí v Praze.
Dosavadní spisovatelskou práci prezentovala prostřednictvím řady internetových stránek a literárních portálech; je zastoupena v mnoha časopisech, sbornících a antologiích poezie. Píše v srbštině a její básně byly přeloženy do češtiny, angličtiny, němčiny, slovinštiny, makedonštiny, chorvatštiny, arabštiny. Je zastoupená v Biografickém lexikonu srbských spisovatelů žijících v zahraničí od roku 1914 do roku 2014. Získala několik národních (Srbsko) a mezinárodních ocenění, a uznání.
Je autorkou třech svazků poezie, “Žár” (2011, 2013), “Do poslední kapky” (2013) a „Mužské básně“ (2016), spoluautorkou dvou knih poezie, “Já, ty, on a ona” (2012) a „Nevím, co jiného bychom mohli mít společného“ (2016), stejně jako spoluautorkou jedné knihy v elektronické podobě (2012). Píše jak erotickou, tak poezii lásky, která je většinou zastoupena v jejích předchozích sbírkách; stejně tak píše i jiné formy poezie a krátkých povídek.
Je členem umělecké skupiny ARTE z Bělehradu. Aktivně se podílí na pořádání kulturních a humanitárních akcí a aktivit Srbů a národů z bývalé Jugoslávie, žijících v Praze.
Od roku 2013 je členem Svazu spisovatelů Srbska, a nositelem Zlatého odznaku Kulturního a vzdělávacího společenství Srbska za rok 2014. Získala ocenění Nejúspěšnější a nejpopulárnější srbské básnířky v Srbsku a v zahraničí pro rok 2015.
Zůčastňovala se literárních pořadů v Praze (Dům čtení MKP, Jiný kafe, Carpe Diem, Avoid Floating Gallery – v rámci předprogramu knižního veletrhu Svět knihy Praha 2015) a 9. ročníku letního mezinárodního básnického festivalu Stranou – Evropští básníci naživo, který se konal v Berouně, Praze, na Tetíně a na hradě Krakovci v červnu 2016.

Lucia Bizarretová je šéfredaktorkou slovenského kulturního magazínu Ilegalit, fotografka na volné noze a autorkou dvou sbírek poezie, The room with iron curtains (2014) a Press the button (2013).

Pochází ze Sýrie, kde žil do svých osmnácti let. Po té přijel do České republiky, kde v roce 1982 vystudoval stavební fakultu. V roce 1989 se stal stavebním inženýrem. V roce 1997 založil první arabskou kapelu v Čechách pod názvem ZIRIAB, se kterou hraje do současnosti. Kromě toho se též zabývá středověkou hudbou. Na vysokých školách seznamuje studenty s arabskou hudbou a kulturou. Organizuje programy pro děti, často hraje v dětských domovech. V současné době vyučuje fyziku, arabštinu a český jazyk. Píše poezii v arabském a českém jazyce.

Dimana Ivanova se narodila ve Varně (Bulharsko) v roce 1979. Vystudovala slovanské filologie na Sofijské univerzitě, jako vedlejší odbor francouzskou filologii. V roce 2006 nastoupila na doktorandské studium komparativní literatury na Karlově univerzite v Praze. V dizertační práci, kterou úspěšně obhájila v roce 2011 se zabývala komparativními aspekty české dekadentní poezie. Vyšla jí kniha básní Pokana za bašta (Pozvání pro otce, vyd. Ergo, 2012). Její básně byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, češtiny, španělštiny, slovenštiny, ruštiny, rumunštiny a makedonštiny. Její básně byly též uveřejněny v literárních periodikách v Bulharsku (Literaturen vestnik, Stranica, More aj.) a v cizině (v americkém časopise Tower journal, v španělských Purple words a Hambre, v rumunsko-kanadském Destine literare aj.). Zúčastnila se několika mezinárodních poetických festivalů. Překlady jí uveřejnili v Literárním časopise, Panorámě, Homo Bohemicus a v Antologii mladých českých autorů, kterou přeložili mladí bulharští překladatelé (2008). České centrum v Sofii jí dvakrát udělilo cenu Grigora Lenkova. Přeložila několik knih z češtiny a slovenštiny. Od roku 2008 pravidelně spolupracuje s portálem www.iliteratura.cz. Ve stejném roce vyhrála konkurz na zahraniční doktorandský vědecký projekt na Slovenské akademii věd. Je autorkou mnoha literárně-vědeckých článků a je editorkou (spolu s básníkem Robertem Maxem z Kolumbie) antologie slovanských a latinsko-amerických autorů Antología para la mariposa (2016, Kolumbia). Vyučuje francouzštinu a umění a kulturu na střední škole na Slovensku, je členkou české asociace novinářů, české Obce překladatelů, Česko-slovenské asociacie porovnávací literatury a poetického hnutí Poetas del mundo. V říjnu 2016 jí vyšla druhá básnická sbírka „Abeceda tužeb“ ve vydavatelství Scalino v Sofii.

Stanislav Dvorský (nar. 14. 7. 1940, Praha) je básník, prozaik, esejista, editor a grafik.
Během studií působil jako jazzový hudebník, spoluzakládal Traditional Jazz Studio, kde působil jako pianista, avšak vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém (1957–1960) opustil. Poté vystřídal různá zaměstnání. V letech 1968–1985 pracoval jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu a od roku 1985 v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 působil nejprve v podnikovém managementu téhož nakladatelství, v letech 1992–1995 se podílel na ediční přípravě knih nakladatelství Concordia, později spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik; od roku 2013 se stará o grafickou úpravu časopisu Tvar. Žije v Praze. – Manželka Naďa D. (*1947) je producentka a editorka mluveného slova, pravidelně spolupracující s vydavatelstvím Supraphon, syn Šimon D. (*1980) je hudebník.
Tvorba:
Beletrie: Zborcené plochy (BB 1996; výbor z textů z let 1958–1983); Dobyvatelé a pařezy (BB 2004; texty z let 1967–1972); Hra na ohradu (BB, PP 2006; texty z let 1962–1966); Oblast ticha (BB 2006; s výjimkou titulního pásma z roku 1986 a jedné básně z roku 1983 jde o texty z let 2002–2006); Ruleta (P 2009; text z roku 1959).
Účast v kolektivních pracích: Surrealistické východisko 1938–1968 / UDS (1969; teoretické texty i BB); Obraz člověka v české kinematografii 1922–1963 (rozmnož. 1969); Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (2002).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Aus den Kasematten des Schlafs. Tschechoslowakische Surrealisten (München 1980; překlad M. Nápravník); Le surréalisme en Tchécoslovaquie (Paris 1983, překlad P. Král); Das surrealistische Gedicht (Bochum 1985; překl. M. Nápravník a H. Becker); La poésie tchèque moderne (Paris 1990; překlad P. Král); La poésie tchèque en fin de siècle (Namur 1999; překlad P. Král); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945–2000 (Paris 2002; překlad P. Král); Iz veka v vek. Češskaja poezija = Z věku na věk. Česká poezie (Moskva, 2005); Antologie české poezie II (2007); …a rakvička se šlehačkou. Almanach Literární kavárny Řetězová (2008); Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (2012).
Texty v katalozích výstav: Přirozené známosti (2000); Cesty jinam (2005).
Uspořádal a vydal: Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969; též přisp.; spolueditoři V. Effenberger a P. Král); Z. Havlíček: Skutečnost snu (2003; též přísp.); V. Effenberger: Básně 2 (2010, s P. Bregantovou, J. Šulcem, P. Králem); Surrealistická východiska 1948-1989: odklony, návraty, přesah (2011, katalog výstavy, s F. Dryjem a M. Stejskalem)

vlastním jménem Petr Chrzanovský (*4. září 1941) je český básník, prozaik, esejista a překladatel píšící česky a francouzsky.
Básnická tvorba: & Cie (1979), Routes du Paradis (1981), Pour une Europe bleu (1985), Prázdno světa (1986), Témoin des crépuscules (1989), Éra živých (1989), P. S. čili Cesty do ráje (1990), Právo na šedivou (1991), Sentiment d’antichambre dans un café d’Aix (1991), Pocit předsálí v aixské kavárně (1992), Med zatáček čili Dovětek k dějinám (1992), Tyršovské přeháňky (1994), Le Droit au gris (1995), Quoi? Quelque chose (1995), Soukromý život (1996),
Staronový kontinent (1997), La Vie privée (1997), Chiméry a exil (1998), Le poids et le frisson (1999), Pro anděla (2000), Masiv a trhliny (2004), Bar Příroda čili Budoucnost 5 km (2004)
Přesuny (2005), Svědek stmívání (2006), Hm čili Míra omylu (2006), Pour l’ange (2006)
Hum ou Marge d’erreur (2007), Den (2010), Přivítat pondělí (2013), Sebrané básně I (2013)
Tutto sul crepuscolo (překlad Antonia Parenteho, 2014), Město je náš les (2014), Kolem vejce (2016), Acceuillir le lundi (2016)
Prózaická tvorba: Prague (1987), Arsenal (1994), Le Dixième (1995), Pařížské sešity (1996), Aimer Venise (1999), Praha (2000), Základní pojmy (2002), Notions de base (2005), Arco a jiné prózy (2005), Praha (japonské vydání, 2006), Enquête sur des lieux (2007), Vocabulaire (2008),
Zpráva o místech (2008), Working Knowledge (2010), Loving Venice (2011), Medové kuželky (2011), In Search of the Essence of Place (2012), Cahiers de Paris (2012),Trompe-l’œil (soukromý tisk, 2014)
Eseje a studie: Karel Teige a film (1966), Vlasta Burian (1969) (s Antonínem Králem),Christian Bouillé (1979), Le Burlesque ou Morale de la tarte à la creme (1983), Les Burlesques ou Parade des somnambules (1986), Fin de l’imaginaire (1993), Voskovec a Werich čili Hvězdy klobouky (1993), Fotografie v surrealismu (1994), Groteska čili Morálka šlehačkového dortu (1998), Vlastizrady (2015), Le Surréalisme en Tchécoslovaquie (1983), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque moderne (1990), antologie; výběr, překlady a komentář, La Poésie tchèque en fin de siècle (1999), antologie; výběr, překlady a komentář,
Anthologie de la poésie tchèque contemporaine (2002), překlady a komentář, Le cinéma des surréalistes tchèques (2002), Úniky a návraty (2006), interview s Radimem Kopáčem,
Rapporti di errore (2010), antologie; výběr a komentář (překlady Antonia Parenteho),
Zaprášené jeviště (2010), spolu s Prokopem Voskovcem

Marcela Veselková (*1981) debutovala sbírkou Najzvláštnejšie je neľúbiť ťa (2005), za níž byla nominována na Velkou cenu za východoevropskou literaturu a získala Cenu Ivana Kraska. V roce 2013 vydala druhou sbírku s názvem Identity.

Miloslav Topinka (1945), básník, esejista, překladatel. Vydal sbírky Utopír (1969), Krysí hnízdo (1970; 1991), Trhlina (2003; Cena Jaroslava Seiferta); knihu zlomků a skic k francouzskému básníkovi Jeanu-Arthuru Rimbaudovi Vedle mne jste všichni jenom básníci (1995), V roce 2008 vydal soubor esejů a studií z let 1966–2006 nazvaný Hadí kámen, za který obdržel Cenu F. X. Šaldy. K vydání připravil např. publikaci Vysoká hra (1993), texty Věry Linhartové, Rogera Gilbert-Lecomta aj. V roce 2016 vyšlo pod titulem Probouzení jeho souborné básnické dílo.
© foto Radek Brousil

Narodil se 22.srpna roku 1957 v Bystřici nad Olší (Česká republika). Vystudoval pedagogiku na Jagellonské universitě v Krakově, kde studoval také filosofii.
Od roku 1983 žije v Bielsku-Biale, pracuje jako učitel.
Básník, překladatel české a slovenské poezie. Redaktor literárně-uměleckého časopisu Pobocza.
Své básně vydal v početných almanaších a antologiích a v polském, českém, slovenském a slovinskem tisku.

Samostatně vydal sbírky poesie:

„Tam za pozornie przezroczystym powietrzem” (Czeski Cieszyn 1993),
„Czas i obecność” (Czeski Cieszyn 1994),
„Ćmy i inne wiersze” (Bielsko-Biała 1997),
„Jesień stulecia” (Bielsko-Biała 2000),
„Przewodnik ślepego psa” (Bielsko-Biała 2003)
„Przypadkowa wieczność” (Bielsko-Biała 2006)
„Hölderlin maluje” (Bielsko-Biała 2009)
„Milion mściwych okruchów” (Mikołów 2014)

Překlady:

Petr Hruška „Mieszkalne niepokoje“ (Mikołów 2011)
Ivan Štrpka „Równina, południowy-zachód. Śmierć matki.” (Mikołów, 2012)

Barbara Korun (*1963 v Lublani) je slovinská básnířka, autorka pěti knih poezie a spoluautorka CD Vibrato tišine (Vibrato ticha). Její sbírka Pridem takoj, která vyšla roku 2015 v českém překladu (Přijdu hned) obdržela ve Slovinsku Veroničinu cenu za nejlepší sbírku roku.