David Cajthaml je vskutku renesanční osobností par excellence. Vystudoval architekturu a scénografii u věhlasného profesora Josefa Svobody na VŠUP v Praze, ale jeho aktivity prakticky neznají hranic. Je malířem, grafikem, spisovatelem, básníkem, výtvarným deníkářem a v neposlední řadě svébytným muzikantem. Jeho duše není ukotvena konkrétní dobou, byť je známo, že se narodil roku 1959 a proplouval různými životními peripetiemi.

Básník, prozaik, editor a příležitostný výtvarník se narodil v Praze roku 1980. Doposud vydal: Havarijní stav (2012, 2.vyd. 2016), Sekunda křiku (2013), Tři čtvrtě na čtyřicet (2014), Trnová koruna nejsou zuby (2015, 2.vyd. 2016, 3.vyd. 2016), Cxehxio (2016) a Až úzko pomyslet (2019). Je zařazen v antologii Jasná setkání / Klare Begegnungen (česko-německá a německo-česká antologie poezie, Klára Hůrková, nakl. Dauphin, 2018, prezentováno na Knižním veletrhu v Lipsku) a publikoval v undergroundovém magazínu Voknoviny, časopise Divoké víno, MF Dnes, Lidových novinách, v literární příloze časopisu Babylon, zlínském magazínu Prostor Zlín a Literárních novinách. Některé jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, polštiny, španělštiny, angličtiny a němčiny. Je výrazným představitelem současné české generace autorů (citace). Jeho tvorba osciluje na hranici “slash-poetry”, “neodekadence” a “surrealismu”.

Narozena roku 1987 ve Varšavě. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá současnou českou a slovenskou poezii do polštiny. Žije v Praze.

Anna Kaczmarska je polská básnířka, kolážistka, malířka a kreslířka žijící v Praze. Účastnila se mnoha autorských čtení, píše polsky a česky. Její texty vyšly ve almanaších: Albumy Poetyckie, (Červenec, 2006), Łany szumią łagodnie, a Pożegnania, (Listopad, 2006), v dvojjazyčné sbírce básní Chwile – Okamžiky, (Praha, 2006), ve sborníku polských básníků v Čechách, Píšu protože jsem / Pisze bo jestem (Polski klub v Praze, 2014) a ve společné dvojjazyčné knize s Davidem Pillowem, Hořící mrholení – Kłujący puch (Kampe, 2015).

Oľga Gluštíková (1987) pochádza zo severného Slovenska. Pôsobila ako novinárka v regionálnych novinách a neskôr pracovala v denníku. Publikuje recenzie v mesačníku Knižná revue. Je jednou zo zakladateľov Bratislavského literárneho klubu BRAK, ktorý združuje mladých autorov poézie i prózy. V roku 2014 debutovala zbierkou poézie s názvom Uložená do stromov. Jej druhá básnická zbierka s názvom Atlas biologických žien bude publikovaná v decembri 2017.

Karel Škrabal

Karel Škrabal dosud vydal pět básnických sbírek: Zapalte Prahu (1998), Šlehačka, Druhá verze pravdy, Strašpytel a Rádio Vítrholc (2014). Je zakládajícím členem sdružení Vítrholc, které mimo jiné ve formě elektronindustriální kapely prezentuje texty převážně svých členů. Karel Škrabal v současnosti pracuje v České televizi jako zástupce šéfredaktora regionálního zpravodajství. Předtím byl zástupcem šéfredaktora MF DNES. Spravuje blog pro současnou poezii Nedělní chvilka poezie.

Foto: Mikuláš Rittstein, Tvar

Marie Feryna (1993) je básnířka, performerka, publicistka a aktivistka především v oblasti transgender práv.

Pod pseudonymem vydala sbírku Před setřením (Dauphin, 2016), na rok 2018 připravuje k vydání sbírku Osa (Adolescent). Publikala v řadě literárních časopisů – Tvar, Psí víno, Weles aj. Její texty byly přeloženo do rumunštiny, němčiny a polštiny.

Vystupovala s hudebně improvizačním projektem Krajní levice. S noise poetry uskupením Yöllä (Dominik Zezula, Jan Těsnohlídek ml.) vydala album Čtyři tváře města. Na rok 2018 připravuje kolaborativní queer hudební projekt A X I S.

Bernardeta Babáková, (*1994, Brno), studentka vysokých škol. Snaha o tvorbu poezie, povídek, scénářů, dokumentů, divadelních skečů v hospodách  pochybných pověstí, občaského aktivismu, kulturních událostí. pět let v nejpodřadnějších zaměstnáních, dočasně v krakovském exilu

Aleš Kauer, výtvarník a básník, zakladatel bibliofilského nakladatelství Adolescent, avantgardního hudebního projektu Iglau ungenau a organizátor řady kulturních akcí. Graficky a výtvarně doprovodil několik knih a časopisů. Básně publikoval v mnoha časopisech doma i v zahraničí. Občasnými hudebními recenzemi přispívá do Deníku Referendum. Poslední textově-výtvarná knížka Giotto & xerox je úvodním dílem zamýšleného triptychu. Druhý díl Monet & money, vyšel v září. V současné době žije v Jihlavě. Více informací na www.kauer.cz

Básník, překladatel. Narozen v Praze na podzim 1988.
Debutoval sbírkou Pod dlažbou (Eman 2016).
Zařazen do ročenky Nejlepší české básně 2015.
V roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku.
Člen Asociace spisovatelů.
Žije v pražských Vršovicích.

Tomáš T. Kůs (*1978)

Vydal sbírky Teplo zima milovat (Perseus, Plzeň 2002), Příbytky (Weles, Brno 2005), Spižírna (Dauphin, Praha 2009) a Nevinní (Hnízdo, Praha 2013). Sbírka Spižírna získala v roce 2010 Cenu Bohumila Polana. V roce 2018 vyjde u nakladatelství Weles jeho pátá sbírka Mělké jámy.  Živí se psaním grantů a jako externí publicista. Od roku 2003 produkuje v ČR slam poetry a organizuje její scénu.

Gerður Kristný je jednou z nejaktivnějších autorek islandské literární scény. Narodila se 10. června 1970 a vyrostla v Reykjavíku. Vystudovala francouzštinu a literární komparatistiku na Islandské univerzitě. V současnosti se živí na plný úvazek psaním. V roce 2010 obdržela Islandskou literární cenu za básnickou sbírku Blóðhófnir, která je založena na starobylém severském mýtu. Kniha byla také nominována na Cenu Severské rady za literaturu a vydána ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Velké Británii a Finsku. Gerður Kristný dosud publikovala sbírky básní a povídek, romány, knihy pro děti i biografii, za niž získala v roce 2005 Islandskou novinářskou cenu. Žije v Reykjavíku, ale pravidelně cestuje po celém světě. Svou tvorbu už představovala i na místech jako Kampala, Cox’s Bazar, Maastricht, Jáva nebo Kalkata.

Fotografie: Gerdur Krisný. Autorka fotografie: Árni Þór Árnason

Prozaička žijící v Hradci Kralové. V roce 1989 se vyučila strojní mechaničkou, tuto profesi pak několik let vykonávala, později pracovala jako uklízečka nebo balička. V současné době je terénní pracovnicí MMHK, při zaměstnání dálkově studuje sociální práci na Evangelické akademii v Praze. Externě pracuje v romské internetové televizi Romea TV jako moderátorka a reportérka, dále jako lektorka romského jazyka. V letošním roce prošla literární dílnou s interetnickým přesahem pořádanou Novou scénou Národního divadla. K povídkové tvorbě v dvoujazyčné verzi ji přivedla až romistka Hana Syslová. Ve své tvorbě čerpá především ze svého dětství, z příběhů o rodině a autentických zážitků. Její povídky Šukar rat / Krásná noc a Imaginární pes vyšly v časopise Romano voďi.

Marie Iljašenko (1983) 
Narodila se v Kyjevěv rodině s českými a polskými kořeny, ale vyrůstala v Polici nad Metují. Její debutová sbírka básní Osip míří na jih (2015) byla nominovaná na cenu Magnesia litera v kategorii Objev roku. Kromě poezie píše povídky a eseje. Pracuje jako překladatelka, redaktorka a je editorkou Revue Labyrint. Žije v Praze.

foto (c): Ondřej Lipár

Nicolae Spătaru pochází ze severní Bukoviny, která patřila k meziválečnému Velkému Rumunsku, ale po druhé světové válce se stala součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Brežněvova éra na bukovinském venkově se stala inspirací pro řadu povídek vydaných ve svazku Îngerașul purta fusta mini (2015, Andělíček nosil minisukni), které jsou na jedné straně prodchnuty bukolickým bezčasím a na druhé straně atmosférou Studené války. Například v povídce „Za úplňku“ vesničané doslova umírají strachy, když zjistí, že zemřel soudruh Brežněv, a tudíž je jaderná válka na spadnutí. V „Hadích časech“ vypravěč rafinovaně spojuje ironii, šibalský humor,falešnou naivitu a všeobjímající nostalgii.
Stejným politickým duchem je poznamenána i jeho poezie, která, víc než individuální styl jednoho autora, vyjadřuje atmoféru určitého období z bukovinckých dějin.

Adrian Suciu (nar. 21. prosince 1970, Năsăud) je rumunský básník a prozaik.

 Vystudoval bakalářský stupeň na Univerzitě „Babeș-Bolyai“ v Kluži (1995). Roku 1993 absolvoval stáž v tištěných médiích v Praze a Krakově, roku 1996 jako stipendista francouzské vlády stáž ke zdokonalení technik interview a reportáže v Paříži v Radio France Internationale, v roce 2000 pak v Kodani stáž k organizaci a managementu podnikání v tisku. Jeho dílo se objevilo v mnoha domácích i zahraničních literárních antologiích, bylo přeloženo do angličtiny, francouzštiny, němčiny, maďarštiny a okcitánštiny, autor získal četná literární ocenění.

 V různých obdobích byl moderátorem rubrik a pořadů v rumunských médiích – Radio Cluj, TVR Cluj, NCN Cluj, Echinox, Cadran. Pracoval jako komentátor CD Radio, Monitorul de Cluj, Radio Cluj, Ziua de Cluj, příležitostně spolupracuje s literárními periodiky Dilema, Contrapunct, 22, România literară, Steaua, Vatra, Tribuna, Familia, Apostrof, Poesis, Calende, Ramuri, Luceafărul a dalšími.

 Je předsedou Kulturní asociace Direcția 9, kterou roku 2013 založil za účelem edičně a finančně podporovat začínající básníky a zároveň k novému zhodnocení některých básníků prověřených časem a jejich vrácení do oběhu.

 Profesní životopis

 1989–1990, horník, těžba v oblasti Rodna-Făget.

1990–1993, redaktor časopisu Cadran

1993–1995, redaktor a reportér zpravodajství Actualitati TVR Cluj;

1995–1998, šéfredaktor rádia CD Radio Napoca;

1998–2000, šéfredaktor deníku Monitorul de Cluj;

2001 – současnost, parlamentní expert Oddělení pro styk s veřejností Poslanecké sněmovny

 Vydal dvanáct sbírek poezie a prózy

 Jeho dílo je součástí antologie Streiflicht – Eine Auswahl zeitgenössischer rumänischer Lyrik (81 rumänische Autoren), – „Rozptýlené světlo“, dvojjazyčná antologie děl 81 rumunských autorů v překladu Christiana W. Schenka, Dionysos Verlag, 1994.

Narodil se 10. 12. 1965 v Praze. Od roku 1991 je zaměstnán v Institutu umění – Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem řady básnických a prozaických knih, např. Blues 1890-1940 (2000), Sudamerická romance (2003), Dopisy (2009), MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (2014), Oskarovy rybářské trofeje (2014), Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha (2015), Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči (2015) nebo Masná kuchařka mistra řezníka z Nelahozevsi Antonína Dvořáka (2016). Svou tvorbu poskytuje čtenářům na stránkách www.michal-sanda.cz zdarma ke stažení.

V nakladatelství Milan Hodek | Paper Jam je v současnosti připravena k vydání novela Údolí.

Básnířka, prozaička a publicistka, žije v Teplicích. První básnické pokusy z konce 70. let vydala samizdatem (sbírky Underwood, Encefalické probuzení a Sen o velikém uniknutí). Na počátku 80. let se stala zakládající členkou Patafyzického kolegia Teplice (společně s Petrem Kurandou, Václavem Lukáškem, Eduardem Vackem a Miroslavem Wankem), na jehož aktivitách se podílela do roku 1986, kdy kolegium rozprášila StB. V té době publikovala pouze časopisecky (sborník Pako, časopis Vokno). Inspirována patafyzickým kalendářem Alfreda Jarryho napsala sbírku Kalendář šestého smyslu, která vyšla knižně až v roce 1996 v nakladatelství Clinamen.Byla častým hostem u Mirka Kováříka a Zdeny Hadrbolcové v Zeleném peří, své básně recitovala za doprovodu teplické skupiny Mimo zákon (akce „Teplice v Praze“ na Deltě v roce 1991) a ústeckého dua Martin Bechynský (el. kytara) a Míla Uherčíková (housle). Společně vystupovala s kytaristkou a textařkou Karolinou Steinhauserovou (dnes Kamberskou). Z jejích básní vzniklo počátkem 90. let divadelní představení, které sehráli členové pražského divadla Protoč (režie David Czesany). Od konce 80. let se účastní akcí literární Skupiny XXVI, pravidelných každoročních básnických srazů v Příchovicích a Máchovských putování po českých hradech.

Je zastoupena ve sborníku Zelené peří (Mladá fronta, 1987), v antologiích Od břehů k horám (Votobia, 2000), Hovnajs! (Clinamen, 2004), v Antologii českého rozhlasového fejetonu 2002–2004 (Concordia, 2004), ve sborníku erotických povídek Divoká jízda (Knižni klub, 2006) a v řadě literárních časopisů. Knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (Mladá fronta, 1987), Ta ženská musí být opilá (Československý spisovatel, 1990), Tórana (Mladá fronta, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005) a Skoby/Punkt Memory (Milan Hodek, 2012), antologii Soví let (Protis, 2009) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). V rukopise má básnické cykly Performance (2012-2014), Hologram (2015), Schellerhau (2015) a Eulenthor (2015). Koncem roku 2017 jí vyjde v revui Pandora básnická skladba Zpětný chod (2016-2017).

Radek Štěpánek (1986) žije v Prachaticích. Vydal sbírky Soudný potok (2010),  Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a bibliofilii Přeletět moře nad Bezdreví (2012). S básníkem Vojtěchem Kučerou pořádá v Netolicích a na zámku Kratochvíle setkání básníků Děkujeme za Vaše Básně! Jako redaktor pomáhá v nakladatelství Srdeční výdej.

Miroslav Huptych je básník, aforista, výtvarník a arteterapeut. Řadu let pracoval jako terapeut na Krizovém centru RIAPS, na Lince důvěry a v komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých.  Od roku 2003 je ve svobodném povolání. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků.  Sedm let byl místopředsedou výboru České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu Arteterapie. Nyní se věnuje výhradně psaní a výtvarné tvorbě v grafickém programu Photoshop. Vydal 6 básnických sbírek a knížku aforismů Hodinky s ohňostrojem. Jako editor připravil řadu knih, například Kdo pije vlčí mlíko aneb Jak se léčilo za starodávna nebo Černá slepice aneb jak se líhne bazaliček, který štěstí do domu přináší.  Jeho verše byly přeloženy do mnoha evropských jazyků a byly publikovány v několika básnických antologiích, které reprezentují českou poezii v zahraničí.  Kolážemi ilustroval 56 knih, 157 knižních obálek a 29 nástěnných kalendářů. Realizoval přes 40 samostatných výstav doma i v zahraničí. Komenského Labyrint světa a ráj srdce je jeho inspirativní kniha, kterou nejen ilustroval 50 kolážemi, třikrát realizoval v podobě nástěnných kalendářů a již tři roky pracuje na obrázkové knize, kterou by rád vydal v roce 2023 k 400. výročí napsání knihy Labyrint světa a ráj srdce.

Bližší informace o autorovi lze najít na www.huptych.cz

JÁNOS TÉREY (Debrecín, 1970) maďarský básník, spisovatel, dramatik, překladatel.

Studoval maďarštinu a historii na Budapešťské pedagogické univerzitě, následně na Filozofické fakultě budapešťské univerzity ELTE. V letech 1997-1998 byl lektorem časopisu Cosmopolitan. Od roku je spisovatelem na volné noze. Jeho básně vycházejí od roku 1990 v časopisech Élet és Irodalom, Holmi, Jelenkor, Alföld a 2000. Vydal osm básnických sbírek a jednu sbírku povídek. Jeho nejvýznamnějším dílem je veršovaný román Paulus a dramatická tetralogie Nibelung-lakópark (Obytný komplex Nibelung). Inscenaci třetího dílu tohoto cyklu s názvem Hagen představilo kultovní divadlo Krétakör v roce 2004. Tato inscenace byla pozvána na festival „Neue Stücke aus Europa” ve Wiesbadenu. Jeho další hry uvedla divadla Katona József Színház a Radnóti Színház. V roce 2006 byl stipendistou na Akademii Schloss Solitude ve Stuttgartu. V roce 2010 byl hostem Halma Network v lotyšském Ventspilsu

a v irském Tyrone Guthrie Centre v Annaghmakerrigi.

Je držitelem mnoha prestižních maďarských literárních cen (Cena Tibora Déryho, 1995, Cena Józsefa Attily, 2001, cena za nejlepší maďarské drama roku – 2003, 2008, 2009, umělecká cena AEGON – 2008).

EN: János Térey was born in Debrecen in 1970, and graduated in Hungarian Literature and Linguistics from Eötvös Loránd University, Budapest in 1996. In 1997–98 he worked as editor for Cosmopolitan, ever since he has been a freelance writer. He has twelve volumes to date, most of them poetry, with one volume of fiction and, lately, several verse novels and dramatic poems. Térey is arguably the most prolific and dynamic creative artist in Hungarian literature today. His energy and drive have repeatedly proved able to bring up to date and breathe new life into poetic genres that were forgotten and believed dead.

Jane Kirwan žije mezi Prahou a Londýnem. Vydala dvě sbírky básní, novelu a byla spoluautorkou dvou knih obsahující jak prozu tak i básně. Její třetí sbírka básní osciluje mezi vesnicemi ve středních Čechách a jedné v hrabství Mayo v Irsku. Tato sbírka je připravena k publikaci v roce 2018.

Jana Orlová je Lucifer současné české poezie. V elegantní myslivecké kamizolce, bez spodního prádla, v očích výraz dravce. Ulovenou kořist
nezbavuje života a nekonzumuje. Drží ji za ruku, provází svým vizuálně dekadentním světem a cestou mluví o lásce. Újeď je nástraha. V roce 2012
vydala v nakladatelství Pavel Mervart sbírku Čichat oheň s vlastními ilustracemi. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo její druhou sbírku Újedě
(2017). Ve svých performancích propojuje intenzivní tělesnou zkušenost se symbolickou rolí jazyka. Organizuje literární a výtvarné akce, svoji tvorbu
prezentuje na www.janaorlova.cz.

Milan Ohnisko (1965, Brno) je básník, nakladatelský a časopisecký redaktor, editor a kulturní publicista, za normalizace disident a signatář Charty 77. První básně publikoval v osmdesátých letech v samizdatu. Je autorem osmi básnických sbírek; za tu poslední, Světlo v ráně (Druhé město, 2016), obdržel v roce 2017 cenu Magnesia Litera za poezii. Je také spoluautorem Býkárny (Druhé město, 2006), básnické knihy, kterou napsal společně s Michalem Šandou a Ivanem Wernischem. Pod názvem Oh! vyšel obsáhlý výbor z jeho básnické tvorby z let 1985–2012 (editor Ondřej Hanus, Barrister & Principal, 2012). Jeho zatím poslední knihou je rozhovor s Davidem Kollerem, který pod názvem Who The Fuck Is David Koller? vydalo na podzim tohoto roku nakladatelství Druhé město.

Petr Motýl (*1964)

Básník, prozaik. Autor řady knih. V roce 2017 vydal prózy Doktor Pilka si kope hrob a Kosí srdce a básnickou sbírku 2 000 000 piv, která je věnována  zcela v duchu názvu pivu a hospodám. Autorovo dílo charakterizuje dvouverší: celý svět je pivo/ a my jsme jen výčepní.

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) je diplomirala na Filozofski fakulteti, delala je v pedagoškem poklicu, v založništvu, bila samostojna delavka v kulturi, pesnica in esejistka. V Sloveniji je izdala naslednje pesniške zbirke: Madeira (izšla v dveh knjigah – slovensko angleškem in slovensko italijanskem jeziku leta 1993), Svila in lan/Silk and Flax (je izšla v slovensko angleškem jeziku leta 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (tri slovenske pesnice: E. Vouk, M. Kušar, M. Vidmar, Ljubljana 2002), Ljubljana (2004), Jaspis (2008), Vrt za katero je prejela Veronikino nagrado (2014). V tujini so izšle kompletne pesniške zbirke: Split everywhere (1997, University of Tennessee, USA), pesniška zbirka Ljubljana je izšla v slovaškem, angleškem, češkem in srbskem prevodu, ta trenutek pa bodo izšla še francoski in italijanski prevod omenjene zbirke ter francoski prevod zbirke Jaspis.  Njene pesmi so v mnogih antologijah slovenske poezije ter bile izdane tudi v ameriških, madžarskih, nizozemskih, izraelskih, črnogorskih, portugalskih, čeških in drugih edicijah, med drugim tudi v prestižni Afterwards, SLOVENIAN WRITING 1945-1995 (Uredil Andrew Zawacki, New York 1999) in Les poètes de la Méditerranée (izšla pri Gallimard, Paris 2010). Napisala je knjigo esejev Kaj je poetično ali ura ilegale (Ljubljana 2011) za katero je prejela Rožančevo nagrada ter knjigi intervjujev Intervju (Ljubljana, 2009) ter O čem govorijo, kadar ne pišejo (Ljubljana 2010). Ustanovila je Prestol poezije, literarno glasbeni performans in z njim gostovala tudi v Kongresni knjižnici v Washingtonu, in drugod v Ameriki, Kanadi in v Londonu. Napisala je več kot sto radijskih oddaj s kulturno-zgodovinskimi temami za nacionalni radio Slovenija in za slovenski program RAI Trst. Napisala je scenarij in režirala dokumentarni film za Televizijo Slovenija Naš Jurij Souček.  Pripravlja metavečere, pogovore o različnih temah in novih knjigah z umetniki, znanstveniki in različnimi drugimi strokovnjaki, objavila je več kot sto intervjujev in promovira delo analitičnega psihologa Carla Gustava Junga.

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) graduated from the Faculty of Arts, worked in the pedagogical profession, in publishing, was an independent worker in culture, poet and essayist. In Slovenia, she published the following poetry collections: Madeira (published in two books – Slovenian/English and Slovenian/Italian language in 1993), Svila in lan/Silk and Flax (published in Slovene and English language in 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (three Slovene poeteese: E. Vouk, M. Kušar, M. Vidmar, Ljubljana 2002), Ljubljana (2004), Jaspis (2008) and Vrt (The Garden, 2014) for which she received the Veronika Prize. Above all, complete poetry collections were published also abroad: Split everywhere (1997, University of Tennessee, USA), the poetry collection Ljubljana was published in the Slovak, English, Czech and Serbian translations, and this time a French and Italian translation of the collection will be published, as well as a French translation of Jaspis is on the way. Her poems are present in many anthologies of Slovene poetry and were also published in American, Hungarian, Dutch, Israeli, Montenegrin, Portuguese, Czech and other editions, including in the prestigious Afterwards, SLOVENIAN WRITING 1945-1995 (Edited by Andrew Zawacki, New York 1999) and Les poètes de la Méditerranée (published by Gallimard, Paris 2010). She wrote a book of essays Kaj je poetično ali ura ilegale (What is Poetic or Time of Illegal, Ljubljana 2011) for which she received the Rožančeva Prize, and two books of interviews; Intervju (Interview, Ljubljana, 2009) and O čem govorijo, kadar ne pišejo (What they speak about when they do not write, Ljubljana, 2010). She founded the Prestol poezije (The throne of poetry), a literary musical performance which she also presented at the Congress Library in Washington and elsewhere in America, Canada and London. She has written over a hundred radio shows with cultural and historical themes for the national radio Slovenia and for the Slovenian program RAI Trieste. She wrote a script and directed a documentary for Television Slovenia Naš Jurij Souček (Our Jurij Souček). She is preparing metavečere (metaevenings), conversations on various topics and new books with artists, scientists and various other experts, she has published more than a hundred interviews and promotes the work of analyst psychologist Carl Gustav Jung.

Meta Kušar

Meta Kušar (1952) vystudovala na Filozofické fakultě, pracovala v pedagogické profesi, v nakladatelství, byla samostatnou pracovnicí samosprávy pro kulturu, básnířkou a esejistkou. Ve Slovinsku vydala následující sbírky poezie: Madeira (publikována v dvou knihách – slovinsko-anglické a slovinsko-italské v roce 1993), Svila in lan/Silk and Flax (Hedvábí a len, publikována ve slovinštině a angličtině v roce 1997), La voix dans le corps/The Voice in the Body/Glas v telesu (Hlas v těle; tři slovinské basnířky: E. Vouk, M. Kuhar, M. Vidmar, Lublaň 2002), Ljubljana (Lublaň, 2004), Jaspis (2008) a Vrt (Zahrádka, 2014), za kterou získala Veronikinou cenu. V zahraničí byly publikovány kompletní sbírky poezie: Split everywhere (Rozdělené všude; 1997, University of Tennessee, USA), sbírka Lublaň byla vydána v překladech do slovenštiny, angličtiny, češtiny a srbštiny a zanedlouho budou vydány i francouzský a italský překlad Lublaně, jakož i francouzský překlad sbírky Jaspis. Její básně jsou publikovány nejen v mnoha antologiích slovinské poezie, ale i v amerických, maďarských, holandských, izraelských, černohorských, portugalských, českých a dalších edicích, včetně prestižního Afterwards, SLOVINSKÉ TVOŘENÍ 1945-1995 (editoval Andrew Zawacki, New York 1999) a Les poètes de la Méditerranée (vydána u Gallimard, Paříž 2010). Napsala také knihu esejů Kaj je poetično ali ura ilegale (Co je poetické nebo hodina ilegality), za kterou získala Rožančevu cenu, a dvě knihy rozhovorů Intervju (Rozhovor, Lublaň, 2009) a O čem govorijo, kadar ne pišejo (O čem mluví, když nepíší, Lublaň, 2010). Založila Prestol poezije (Trůn poezie), literárně-hudební představení, s níž také hostovala v Knihovně Kongresu ve Washingtonu a jinde v Americe, Kanadě a Londýně. Napsala přes sto rozhlasových pořadů s kulturními a historickými tématy pro Slovinský národní rozhlas a pro slovinský program RAI Terst. Napsala scénář a režírovala dokumentární film pro Televizi Slovinsko Naš Jurij Souček (Náš Jurij Souček). Organizuje metavečere, rozhovory o různých tématech a nových knihách s umělci, vědci a dalšími odborníky. Publikovala více než sto rozhovorů a propaguje dílo analytického psychologa Gustava Junga.

Miriam Drev pesnica, pisateljica, književna prevajalka iz angleščine in nemščine ter v angleščino, kot tudi književna kritičarka in publicistka, se je rodila v Ljubljani, del njenih korenin pa sega čez mejo, v Nabrežino. Diplomirala je iz primerjalne književnosti in angleščine na Filozofski fakulteti v Ljubljani. Štiri leta je bila zaposlena na Oddelku za publikacije v Mednarodnem centru za podjetja v državni lasti v deželah v razvoju. S študijsko kolegico Sonjo Tomažič je leta 1983 napisala prvo vegetarijansko kuharico v Sloveniji, 101 zelenjavni jedilnik, ki je bila leta 2011 ponatisnjena v prenovljeni izdaji. Sedem let je z družino preživela na Dunaju, kjer sta nastali otroška knjižica Šviga gre lužat (1995) in njena prva pesniška zbirka Časovni kvadrat (2002). Njena druga zbirka poezije Rojstva je izšla pet let pozneje, zatem pa v Poetikonovih lirah tudi tretja, Vodna črta (2008). Leta 2012 je izšel njen roman V Pozlačenem mestu, ki ga je kulturni štirinajstdnevnik Pogledi uvrstil med 10 najboljših leposlovnih del leta. Jeseni 2012 je izšla tudi njena četrta knjiga pesmi Sredi kuhinje bi rasla češnja.  Leta 2014 je objavila svoj drugi roman, naslovljen Nemir. V pripravi je njena peta pesniška zbirka Tirso.. Njen prevodni opus iz angleščine in nemščine ter v angleščino šteje več kot devetdeset izdaj. Prevaja dela sodobnih in klasičnih avtorjev; dobršen delež prevodov zajema knjige za otroke in mladino. Poleg književnih kritik za različne publikacije in za slovensko sekcijo Radia Trst, enoletne književne kolumne za Književne liste, Delo, spremnih besed k svojim prevodom ter literarnih večerov in drugih oddaj za Radio Slovenija, program Ars, je napisala šest literarnih portretov Slovenk za antologijo Pozabljena polovica (2007) in bila po bivanju v Cambridgeu (2003) na pobudo British Councila sourednica antologije Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (2004). Njene pesmi so prevedene v angleščino v knjigi Voices of Slovene Poetry 3, uvrščene v poljsko antologijo Szesnaście poetek słoweńskich in v češko antologijo Padesati hlasy hovořím ter prevedene v beloruščino, hrvaščino in latvijščino v antologiji Bela knjiga metafor; izbrane pesmi so prevedene v nemščino in objavljene v revijah keine delikatessen in Reibeisen; prevedene so v italijanščino in objavljene v spletni obliki; uvrščene so v ameriško antologijo slovenskih pesnikov, ki naj bi predvidoma izšla 2016/17. Leta 2014 in 2016 je bila med nominirankami za nagrado Mira slovenskega društva PEN. Miriam Drev je članica Društva slovenskih pisateljev, P.E.N.a in Društva slovenskih književnih prevajalcev. Od januarja 2014 sodeluje v strokovni komisiji za knjigo na Ministrstvu za kulturo. Dejavna je tudi v ženskem odboru Slovenskega centra PEN, Mira. Živi kot svobodna kulturna ustvarjalka v Ljubljani.

Miriam Drev a poet, writer, literary translator from English and German and in English, literary critic and publicist, was born in Ljubljana, but part of her roots crosses the border into Nabrežina (Italy). She graduated from Comparative Literature and English at the Faculty of Arts. She has been working for four years at the Publications Department at the International Center for State-Owned Enterprises in developing countries. In 1983, she wrote together with Sonja Tomažič the first vegetarian cookbook in Slovenia, 101 zelenjavni jedilnik (Vegetable Menu 101), which was reprinted in 2011 in a renewed edition. She spent seven years with her family in Vienna, where she created the children’s book Šviga gre lužat (1995) and her first poetry collection Časovni kvadrat (Time Square, 2002). Her second poetry collection Rojstva (Birth) was published five years later, and then in Poetikon’s lyres, the third Vodna črta (Water Line) in 2008. In 2012, her first novel V Pozlačenem mestu (In the Gilded City) was published, which was ranked among the 10 best literary works of the year by the cultural magazine Pogledi. In autumn 2012, her fourth book of poetry Sredi kuhinje bi rasla češnja (The Cherry Tree That Would Grow In the Middle Of the Kitchen) was released. In 2014 she published her second novel, entitled Nemir (Anxiety). Her fifth poetry collection Tirso is being prepared. Her translation work from English and German and in English counts over ninety editions, she translates works by contemporary and classic authors; a good proportion of translations cover books for children and young people. In addition to literary criticism for various publications and for the Slovene section of Radio Trieste, the one-year literary columns for the Književne liste, Delo, forewords to her translations, and literary evenings and other broadcasts for Radio Slovenia, she wrote six literary portraits of Slovene women writers for anthology Pozabljena polovica (The Forgotten Half, 2007) and after living in Cambridge (2003) at the initiative of the British Council she co-authored the anthology Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (The New British Script: The Beginning of Something Great, 2004). Her poems are translated into English in the book Voices of Slovene Poetry 3, included in the Polish anthology Szesnaście poetek słoweńskich and in the Czech anthology Padesati hlasy hovořím and translated into Belarusian, Croatian and Latvian in the anthology Bela knjiga metafor (White Book Of Metaphors); selected poems have been translated into German and published in magazines keine delikatessen and Reibeisen; translated into Italian and published online; are included in the American anthology of Slovenian poets, which is expected to be published in 2016/17. In 2014 and 2016 she was among the nominees for the Mira Prize of the Slovenian PEN. Miriam Drev is a member of the Slovenian Writers’ Association, P.E.N. and the Association of Slovenian Literary Translators. Since January 2014 she has been participating in the professional committee for the book at the Ministry of Culture. She is also active in the Women’s Committee of the Slovenian Center PEN, Mira. She lives as a free cultural artist in Ljubljana.

Miriam Drev, básnířka, spisovatelka, literární překladatelka z angličtiny a němčiny a v angličtinu, literární kritička a publicistka, se narodila v Lublani, zatímco část jejích kořenů překračuje hranici, do města Nabrežina (Itálie). Vystudovala komparatistiku a anglistiku na Filozofické fakultě. Čtyři roky pracovala na Oddělení publikací v Mezinárodním centru státních podniků v rozvojových zemích. V roce 1983 s kolegyní Sonjou Tomažičovou napsaly první vegetariánskou kuchařku ve Slovinsku, 101 zelenjavni jedilnik (101 zeleninové menu), která byla v roce 2011 přetištěna v obnoveném vydání. Se svou rodinou strávila sedm let ve Vídni, kde také napsala dětskou knihu Šviga gre lužat (1995) a její první básnickou sbírku Časovni kvadrat (Časovi čtverec, 2002). Její druhá sbírka poezie Rojstva (Narození) byla vydána pět let později a poté v Poetikonových lyrech i třetí, Vodna črta (Vodní čára), která byla publikována v roce 2008. V roce 2012 vydala svůj její první román V Pozlačenem mestu (V pozlaceném městě), který kulturní časopis Pogledi zařazil mezi 10 nejlepších literárních děl roka. Na podzim roku 2012 byla vydána její čtvrtá kniha poezie Sredi kuhinje bi rasla češnja (Uprostřed kuchyně by rostla třešeň). V roce 2014 vydala svůj druhý román, nazvaný Nemir (Neklid). Její nastavající pátá sbírka poezie bude nazvána Tirso. Její překladatelská práce z angličtiny a němčiny, a v angličtině počítá více než devadesát edic, překládá díla současných a klasických autorů; značná část překladů zahrnuje knihy pro děti a mládež. Kromě literárních kritik pro různé publikace a pro slovinskou sekci Rádia Terst, jednoročního literárního fejetonu pro Književne liste, Delo, předmluv k svým překladům i literárních večerů a dalších vysílání pro Radio Slovinsko, napsala šest literárních portrétů slovinských spisovatelů pro antologii Pozabljena polovica (Zapomenutá půlka) a se potom, co bydlela v Cambridgi (2003), na podnět British councilu, stála spolueditorkou antologii Nove britanske pisave: Začetek nečesa velikega (Nové britské psaní: Začátek něčeho velkého, 2004). Její básně jsou přeloženy do angličtiny v knize Hlasy slovenské poezie 3, zařazeny do polské antologie Szesnaście poetek słoweńskich a české antologie Padesati hlasy hovořím, a přeloženy do běloruštiny, chorvatštiny a lotyštiny v antologii Bela knjiga metafor (Bílá kniha metafor); vybrané básně jsou přeloženy do němčiny a publikovány v časopisech keine delikatessen a Reibeisen; přeloženy jsou do italštiny a publikovány ve webové formě; také jsou zahrnuty v americké antologii slovinských básníků, která se očekává v roce 2016/17. V letech 2014 a 2016 byla mezi kandidátkami za cenu Mira slovinského PEN. Miriam Drev je členkou Asociace slovinských spisovatelů, P.E.N. a Asociace slovinských literárních překladatelů. Od ledna 2014 se je součastí odborné komise pro knihu na Ministerstvu kultury. Také aktivně pracuje ve Výboru žen Slovinského centra PEN, Mira. Žije jako svobodná kulturní umělkyně v Lublani.

Marcela Pátková Linhartová (1980)

prožila dětství ve Velké Losenici u Žďáru nad Sázavou a dospívání nejvíce v Litomyšli, kde studovala Střední pedagogickou školu. Poté absolvovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, učitelství pro druhý stupeň základní školy, obor český jazyk a literatura a výtvarná výchova. Učila na základní škole v Českých Budějovicích, v současné době vyučuje češtinu pro cizince na jazykové škole tamtéž. Žije v přilehlé vsi Mokré se svým mužem a jejich dvěma dětmi, Beátou a Jonášem.

Své básně publikovala například v Hostu, Welesu, Psím víně, Tvaru, Pandoře, Salonu (kulturní příloze deníku Právo) a v deníku MF Dnes. Byla kmenovou autorkou Dobré adresy (www.dobraadresa.cz) a patřila ke skupině Literaturisté (www.literaturiste.wz.cz).

Ocenění získala v literárních soutěžích: Hořovice Václava Hraběte 2004, Literární květen 2005, Literární Varnsdorf 2006, Cena Františka Lazeckého 2007 a byla nominována na Drážďanskou cenu lyriky 2006.

Její básně byly zveřejněny ve sbornících a antologiích: Hořovice Václava Hraběte 2004, Signum 2006 (česko-německy), Jizvy na svých místech 2007, Zpřítomnění 2008, Královny slz a ostružin 2010, Dammi la mano, gioia mia – Podej mi ruku, radosti moje 2010 (česko-italsky), Über den Dächern das Licht – Nad střechami světlo 2014 (česko-německy), Tma v dětském pokoji 2015 (rumunská antologie současné české poezie), ve slovenském časopise Glosolália 2016 a ve sborníku Kouzelný klíč 2017.

Debutovala básnickou sbírkou Bylas u toho… (Host, Brno 2006). Druhá sbírka básní nese název Zpívat bláznům (Pulchra, Praha 2009). V současnosti pracuje na novém rukopisu.

Mustafa Stitou se narodil roku 1974 v marockém Tetouanu. S rodiči se přestěhoval do Nizozemska. Vyrůstal v Lelystadu, městě vybudovaném na odvodněné ploše poldru Flevoland, jež bylo tehdy osídlováno mimo jiné gastarbeitery. V osmnácti letech získává své první literární ocenění, cenu El Hizjra vypisovanou pro Nizozemce arabského a berberského původu, za básně „Dvě básně pro málem mrtvé“. Na Univerzitě v Amsterdamu studuje historii a filozofii. Roku 1994 vydává svou první básnickou sbírku Mé formy, kterou nestor nizozemské poezie Remco Campert přivítá s neskrývaným nadšením: „Konečně nějaký básník!“ zvolá všemi uctívaný mistr a připraví tak nadanému mladíkovi cestu k úspěchu. Na ten naváže Stitou již o čtyři roky později sbírkou Mé básně. Jeho třetí sbírka Vepřově růžové pohledy z roku 2003 se dočká prestižního ocenění VSB Poëzieprijs, ceny, kterou před ním získali jen renomova
né osob
nosti. V roce 2009 byl Stitou tzv. městským básníkem Amsterdamu. Jeho zatím poslední sbírkou je Chrám z roku 2013.

Ivan Šamija was born in 1976 in Zagreb, Croatia. He has published two books of poetry: Kupolenebo (AGM, Zagreb, 2003.) and Projekt Poljska (Meandarmedia, Zagreb, 2014.), which was awarded by the Croatian Ministry of Culture as one of the best Croatian fiction books published that year. His poetry was translated into English, Italian, Ukrainian, Bulgarian, Slovene, Catalan and Rumanian and featured in a bilingual anthology of contemporary Croatian poetry (Croatian/Ukrainian) Kada se slova presele na tvoje lice (Lviv, 2008.) and also an anthology of contemporary Croatian poetry published in Rumanian Ritualul omului fericit – 18 poeţi croaţi tineri (Tracus Arte: Bukurešt, 2016.). He is a member of the Croatian Writers Society and one of the founders of BRUTAL, an association for the promotion of culture and art. He takes part in organizing the International Festival of Contemporary Poetry in Zagreb since 2006. He was selected to participate in Versopolis project, a Europe-wide platform for promotion of emergent poets. As part of Versopolis project his poems were translated into Slovene and English and published in a book Prerazporejanje hrepenjenja (Beletrina, Ljubljana, 2015.). Currently he works as a molecular biologist in Zagreb.