Rafael Soler (1947, Valencie) je španělský spisovatel, inženýr a sociolog, který žije v
Madridu, kde přednáší na Polytechnické univerzitě. Jeho intenzivní literární tvorba,
přijímaná jako jedna z nejzajímavějších v nové španělské literatuře, začala vydáním
románů El grito (Výkřik 1979, vítěz ceny Ámbito Literario) a El corazón del lobo (Vlčí
srdce 1981, vítěz ceny Cáceres), následovaly romány El sueño de Torba (1983) a
Barranco (Rokle, 1985) v Ediciones Cátedra a také El último gin-tonic (Poslední gin-
tonic, 2018) a Necesito una isla grande (Potřebuji velký ostrov, 2019) v nakladatelství
Contrabando.
Rafael Soler je také autorem dvou oceňovaných knih povídek Cuentos de ahora mismo
(Povídky z této doby, 1980) a El mirador (Rozhledna, 1981) a sedmi knih poezie: Los
sitios interiores (Vnitřní místa, 1979), Maneras de volver (Jak se vrátit zpátky, 2009),
Las cartas que debía (Dopisy, které jsem dlužil 2011), Ácido almíbar (Kyselý sirup,
2014, Cena valencijské literární kritiky), No eres nadie hasta que te disparan (Nejsi
nikdo, dokud na tebe nevystřelí, 2016), Las razones del hombre delgado (Důvody
hubeného muže, 2021) a Memoria y no (Paměť a ne, 2024) a antologií La vida en un
puño (Život v hrsti, 2011), Pie de página (Pod čarou, 2012), Leer después de quemar
(Po spálení přečíst, 2018) a Demasiado cristal para esta piedra (Příliš mnoho skla na
tento kámen, 2024). Kniha Vivir es un asunto personal (Život je osobní záležitost),
vydaná v roce 2021, shrnuje jeho kompletní dílo.
Účastní se básnických festivalů a setkání v Evropě, Latinské Americe a Asii. Jeho knihy
vyšly v Maďarsku, Japonsku, Itálii, Francii, Spojených státech, Ekvádoru, Paraguayi,
Bolívii, Hondurasu a Peru. Od května 2015 je 1. místopředsedou ACE – Sdružení
španělských spisovatelů. Od března 2017 pořádá v Madridu „Literární pondělky v Café
Comercial, la Casa de todos“.