Vašek je herec a loutkoherec.
Pochází z Třebíče a vystudoval herectví na VOŠH a alternativní herectví na DAMU, kde se poprvé setkal s loutkoherectvím. Během studií hostoval v Národním divadle. Hrál v představeních „Nebezpečí přetečení“ a či „Sedmero krkavců“.
Zkušenosti sbírá také před kamerou, ať už ve studentských filmech FAMU nebo v televizních seriálech.
Také se věnuje načítáním knih pro nevidomé. Zajímá se o historii, jazyky, literaturu a film.
Matyáš je druhým kmenovým režisérem Loutek v nemocnici.
Studoval na FFUK obory filosofie, český jazyk a literatura a režii na Katedře loutkového a alternativního divadla AMU.
Účinkuje v mnoha inscenacích loutek v nemocnici, a za některými stojí i jako autor a režisér. Působí také v divadelně hudebním seskupení DAMDAM a spolupracuje na inscenacích agentury Damůza.
Účinkuje v kapele Představy postavy a ochomýtá se kolem rozličných literárně hudebních a divadelních projektů. Hraje na piano, zpívá a žongluje.
Básník, slamer a spolupořadatel literárních a kulturních akcí. Na PF UK studuje práva, současně navštěvuje obor blízkovýchodní studia na FF UK. Jeho texty byly přeloženy do polštiny, španělštiny, angličtiny, arabštiny či vietnamštiny. V roce 2022 získal literární cenu Václava Hraběte. Debutoval sbírkou Možnosti přehlíženého, vydalo ji nakladatelství Větrné mlýny v edici Mlat. Sbírka je citlivá, jemná, cizokrajná a zároveň domácí. Empatická, plná úcty, ale i zdravého a pobaveného nadhledu.
Básník, novinář a laureát Zvláštní ceny Klementa Bochořáka v rámci Literární ceny Františka Halase, díky které vyšel v nakladatelství Dobrý důvod jeho debut Vlčencům na setměnou. Vystudoval bohemistiku a žurnalistiku. V jeho poezii promlouvá především příroda, někdy kamenná a pustá. Ocitáme se v působivých mikropříbězích i krátkých vypointovaných básních, které se odehrávají v trochu skandinávském světě nebo v „černém kyjevském jaru“.
Básnířka, právnička a spolupořadatelka Poezie a piana. Vystudovala práva a uměnovědná studia. V roce 2021 se účastnila Literární soutěže Františka Halase, ve které získala ocenění poroty. Blízká je jí poetika skupiny The Doors a Jima Morrisona, Jana Hanče a Skupiny 42. Snaží se psát o světě, který vidí. Nebojí se sentimentu a popu. Její první sbírka Roztřesky a remixy vyšla tento podzim v nakladatelství Dobrý důvod.
foto: Antonín Bína
Básnířka, kytaristka a učitelka. Vystudovala etnologii na FF UK a klasickou kytaru na konzervatoři v Teplicích. Je členkou umělecké skupiny NaHajana. Tento rok jí vyšla barevná a h(ž)ravá sbírka Cucat vnitřní mňau v nakladatelství Malvern. Běla si umí pohrát se slovem a zvukem, ale její básně zdaleka nejsou jen o tom. Až se rozezní klavír, roztančí se s ní tygři a gepardi.
Básnířka, prozaička a žena v zákulisí kulturního dění. Její povídka Staré rozbité věci vyšla v antologii Protipól (No Limits, 2019) a cyklus básní Megaslimák ve sborníku Básne SK/CZ 2021. V říjnu 2024 spatřila světlo světa její první sbírka Ahoj my už se přece dávno známe ty jsi taky člověk, kterou vydalo nakladatelství Fra. Anna píše (nejen) o borovicích, šnecích i savu.
foto: Jana Plavec
Básník, muzikolog, překladatel, editor. Narozen 1984 v Praze. Vystudoval hudební vědu na Univerzitě Karlově. Pracuje v redakci hudebního nakladatelství Bärenreiter Praha. Vydal básnické sbírky Suť (2007; Cena Jiřího Ortena), Vlastivěda (2010), Básně 3 (2013) a Výlet do Schengenu / Můj jediný čtenář (2023). Žije v Kolíně. „Je mi blízké pracovat s jazykem jako s hudbou a přenášet do svých textů hudební strukturu,“ říká. „Hudební představivost je mi vlastní, proto z ní vycházím. Podle mého oblíbeného básníka Friedricha Hölderlina je ale nejtěžší naučit se právě tomu, co je vám vlastní.“
photo © Petr Gojda
Mezinárodní večer 15. listopadu od 19 hodin, Kampus Hybernská
Kamil Bouška (*1979) je jednou z nejvýraznějších osobností současné české poezie. Jeho texty bývají pravidelně řazeny mezi nejlepší tuzemské básně. Roku 2011 vydal svou prvotinu *Oheň po slavnosti* (2011), za kterou
následovaly sbírky *Hemisféry *(2015) a *Inventura *(2018), jež byla stejně jako *Oheň po slavnosti* – nominovaná na Magnesii Literu. V roce 2023 Bouška vydal básnický triptych *Dokumenty*, monumentální dílo zaznamenávající stav světa, národa i jednotlivce od minulosti až po budoucnost.
Daniela Chana, born in Vienna in 1985, completed her doctorate in comparative literature at the University of Vienna. Her poetry collection “Sagt die Dame” (Limbus Verlag, 2018) was selected as one of the poetry recommendations of the German Academy for Language and Literature in 2019. This was followed by the short story collection “Neun seltsame Frauen” (Limbus Verlag, 2021), which earned her a nomination on the shortlist for the Austrian Book Prize in 2021. She regularly writes essays on various topics of everyday life for the daily newspaper Die Presse.
Stefan Schmitzer, *1979, lives in Graz, Austriaas a writer of mainly poetry. He is also the manager, and one of the two editors, of the quarterly „perspektive–hefte für deutschsprachige literatur“. His books are: „moonlight on clichy. gedichte“ (Graz: Droschl 2007), „Vier Schuss“ (Graz: Leykam 2007), „Wohin die verschwunden ist, um die es ohnehin nicht geht“ (Graz: Droschl 2009), „Text Performanz Text. cooperate and/or defect“(als Hg.; Graz: Forum Stadtpark Verlag 2010), „Zwei primitive Balladen“ (Berlin: SuKuLTuR 2010), „gemacht | gedicht | gefunden. Über Gedichte streiten Helwig Brunner und Stefan Schmitzer“ (Graz: Droschl 2011), „scheiß sozialer frieden“ (Graz: Droschl 2011), „Denunziationen. Haltlose Gedichte.“ (Wien: hochroth wien 2015), „boring
river notes.“ (Graz: Keiper 2018), „Zweitausendachtzehn. Vier Moritaten“ (Wien: fabrik.transit 2019), „okzident express. falsch erinnerte lieder“ (Graz: Droschl 2019), „liste der künstlichen objekte auf dem mond.
gedicht“(Klagenfurt: Ritter 2021), „Wild On. Posse“ (Wien: fabrik.transit 2022),„loop garou. invokationen“ (Klagenfurt: Ritter2024)
Juan Van-Halen (1944 Torrelodones, Madrid). Novinář s širokým záběrem (tisk,
rozhlas, televize, tiskové agentury), který procestoval celý svět v rámci zpravodajských
misí. Autor asi třiceti knih poezie, esejů, románů, kronik a cestopisů. Mezi jeho
básnické knihy patří Cuaderno de Asia (Asijský deník), Lo que yo llamaba olvido (To,
čemu jsem říkal zapomění), Laberinto de arena (Písečný labyrint), Corcel del sueño (Oř
snů) a Revelaciones (Odhalení) a antologie Poemas del hombre que pasa (Básně
procházejícího muže), Manual de asombros (Příručka úžasu), Como un viejo secreto
desvelado (Jako odhalené staré tajemství) a La piel del agua (Vodní kůže). Za svou
básnickou tvorbu obdržel mimo jiné ceny Manuel Machado, Fray Luis de León,
Rabindranath Tagore, Francisco de Quevedo a literární stipendium od nadace
Fundación March.
Rafael Soler (1947, Valencie) je španělský spisovatel, inženýr a sociolog, který žije v
Madridu, kde přednáší na Polytechnické univerzitě. Jeho intenzivní literární tvorba,
přijímaná jako jedna z nejzajímavějších v nové španělské literatuře, začala vydáním
románů El grito (Výkřik 1979, vítěz ceny Ámbito Literario) a El corazón del lobo (Vlčí
srdce 1981, vítěz ceny Cáceres), následovaly romány El sueño de Torba (1983) a
Barranco (Rokle, 1985) v Ediciones Cátedra a také El último gin-tonic (Poslední gin-
tonic, 2018) a Necesito una isla grande (Potřebuji velký ostrov, 2019) v nakladatelství
Contrabando.
Rafael Soler je také autorem dvou oceňovaných knih povídek Cuentos de ahora mismo
(Povídky z této doby, 1980) a El mirador (Rozhledna, 1981) a sedmi knih poezie: Los
sitios interiores (Vnitřní místa, 1979), Maneras de volver (Jak se vrátit zpátky, 2009),
Las cartas que debía (Dopisy, které jsem dlužil 2011), Ácido almíbar (Kyselý sirup,
2014, Cena valencijské literární kritiky), No eres nadie hasta que te disparan (Nejsi
nikdo, dokud na tebe nevystřelí, 2016), Las razones del hombre delgado (Důvody
hubeného muže, 2021) a Memoria y no (Paměť a ne, 2024) a antologií La vida en un
puño (Život v hrsti, 2011), Pie de página (Pod čarou, 2012), Leer después de quemar
(Po spálení přečíst, 2018) a Demasiado cristal para esta piedra (Příliš mnoho skla na
tento kámen, 2024). Kniha Vivir es un asunto personal (Život je osobní záležitost),
vydaná v roce 2021, shrnuje jeho kompletní dílo.
Účastní se básnických festivalů a setkání v Evropě, Latinské Americe a Asii. Jeho knihy
vyšly v Maďarsku, Japonsku, Itálii, Francii, Spojených státech, Ekvádoru, Paraguayi,
Bolívii, Hondurasu a Peru. Od května 2015 je 1. místopředsedou ACE – Sdružení
španělských spisovatelů. Od března 2017 pořádá v Madridu „Literární pondělky v Café
Comercial, la Casa de todos“.
Sklad by Walda
https://sklad-by-walda6.webnode.cz/
https://www.facebook.com/skladbywalda
Vlastním jménem Jan Valík (*16. 11. 1987, Děčín – Jedlka) je básník, fotograf, ale především kytarista, zpěvák, skladatel a muzikant. Vítěz Malé alternativy (2014). Debutoval svým albem – Korální Zpěvy (2015). Cover písně Atomová nevěsta od Kittchena vyšla na albu Akt (2017). Singly Bez poslední večeře (2018) a Ptákem? Člověk! (2023). Scénická hudba k představení Anna (divadlo Komedie). V současné době hraje v kapelách PoloMy, Sen Triplet, Umění nočního klidu. Působil v projektech Vítrholc, ZoR, 27 aj.. V roce 2023 debutoval básnickou sbírkou Pommes frites od JT´s nakladatelství.
Ani písničkář, ani rocker, ani psychedelik. Prostě a především živelné a niterné písně o člověku z člověka.
Spisovatel, fotograf, hudebník. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk, literatura a společenské vědy. Píše poezii, prózu, eseje; hraje na kytaru, baskytaru, didgeridoo a další nástroje. Fotografuje, především na film. Od roku 2010 publikuje na literárně-kulturním serveru Totem.cz. Vystupuje například na pravidelných literárních čteních v pražské Juditině věži. Tiskem vydal tři básnické sbírky: Začátek bez konce a Konec bez začátku (2011), Zapomenuté ticho (2012), Za horizont (2016). Aktuálně připravuje k vydání novou knihu (ta obsahuje dva cykly básnických miniatur, mysteriózní sci-fi povídku, dramatickou báseň, povídky z pracovního prostředí a tři poemy). Mezi jeho zájmy patří putování, čaj, psychologie, nordic walking a horské kolo.
Texty autora:
http://www.totem.cz/goa1.php?ot1=51&ot2=27743
https://www.pismak.cz/autor/52810/
Fb stránka:
https://www.facebook.com/aaenx
Fotografie:
https://aaen-fotografie.tumblr.com
Instagram:
Petula Heinriche (* 1957 v Praze na Malé Straně) chtěla studovat zahradní architekturu, ale skončila na pozici IT analytika v bance. Trochu fotografuje a trochu píše; vystavuje v rámci cyklu Praha fotografická, podílí se autorsky i redakčně na vydávání Obecních novin Malé Strany a Hradčan. Svou poezii a drobnou prózu vkládá do virtuálního světa, s výjimkou tematické sbírky pro transgenderový seminář. Svou erotickou poezií je zastoupena v Almanachu Liter Art #1, Napsáno dechem. Pracuje pro malostransko-hradčanský občanský spolek a exhibuje na pražské Juditině věži, kde s Martinem Zborníkem uvádí pravidelný pořad prózy, hudby a cestovatelů. Miluje kočky a jižní Čechy, odkud rodem pochází. Průběhem času se stala otcem dcery a syna.
Vojtěch Vacek (1993, Praha) pracuje jako knihovník. Podílí se na organizaci autorských čtení. Spolupracuje na mezinárodním festivalu Den poezie. Roku 2015 vydal v edici H_aluze sbírku Schopní jsou ti s chlopní (dostupná na FB profilu autora). Publikoval v Psím vínu, Tvaru, Lidových novinách a jinde. Je spoluautor scénáře k dark fantasy tahové strategii Mystic od herního studia Pipe Dream. Hraje na basovou kytaru v kapele Představy postavy. Připravuje k vydání druhou sbírku pojmenovanou Měňagon.
Narozený r.1974 v Praze. Celý život se pohybuje mezi Prahou a Pasekami u Sedlčan, nyní i obcí Vonoklasy, kde převážně s rodinou žije – odkud plyne i název jeho první sbírky Na zápraží (2012). V roce 1999 založil s přáteli kulturní magazín Totem.cz, jehož správu má dodnes na starosti a ve kterém je redaktorem. S přáteli koordinuje festival Den poezie. V posledních třech letech dělá přátelům www stránky festivalu Literární Františkovy Lázně, který má moc rád. Píše poezii a prózu, organizuje různá literární čtení a fotografické výstavy. Společně s Petulou Heinriche a přáteli z Totem.cz, Pismak.cz a Literra.cz organizuje jednou měsíčně od r. 2006 autorská čtení v Jindřišské věži. V květnu 2016 založil s přáteli festival Májový svět. Se rodinou a přáteli vede spolek Česká moře, v rámci kterých mimo jiné s přáteli organizuje dětské kroužky, výstavy, historické vycházky a řadu kulturních akcí. Povoláním je v současné době technik, má rád práce v zemědělství a kutilství. Má dvě děti, žije prostě jako každý, jak umí:-)
Vít Janota (* 1970) vystudoval v rodné Praze Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor fyzika molekulárních struktur), kde následně dva roky působil jako odborný asistent. Vystřídal různá zaměstnání, nyní pracuje jako programátor. Vydal tyto básnické sbírky (všechny v nakladatelství Dauphin): K ránu proti nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená deštěm (2006), Miniová pole (2008), Jen třídit odpad nestačí (2011), Noc a déšť (2013) a Víkend v jakémsi Švýcarsku (2016, nominace na Magnesii Literu), Uličnice (rovněž 2016), Poslední zpráva z obleženého města (2021). Je zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Občas překládá a příležitostně hraje na saxofony a klarinet. Žije v Praze.
Josef Straka, narozen 1. prosince 1972 v Jablonci nad Nisou. V devadesátých letech vydal básnické sbírky a…jiné časy a Proč. Následovaly pak knihy básnicko-prozaických textů: Hotel Bristol (2004), Město Mons (2005), Kostel v mlze (2008), Malé exily (2014). Na podzim 2018 vyšla kniha fragmentárních básnických próz Cizí země- posledních pět v nakladatelství Cherm. V Rumunsku vyšla, na podzim roku 2018, antologie jeho textů s názvem Hotel Bristol, v překladu Mircea Dana Duty a v říjnu roku 2019 v berlínském nakladatelství PalmArt Press překlad knihy Kostel v mlze – Kirche im Nebel, v překladu Petry Grycové-Liebl. Jeho texty byly přeloženy do 16 jazyků a zúčastnil se mnoha zahraničních festivalů, například v Mexiku, Řecku, Bulharsku, Rumunsku, Moldávii, a též byl hostem Struga Poetry Evenings v Makedonii či festivalu Poetik Bazar v Bruselu. V listopadu 2022 pobýval jeden měsíc na stipendiu v Norimberku, díky Pražskému literárnímu domu, kde pak četl, o rok později, v tamější Galerii Bernsteinzimmer. V minulém roce, březnu 2023, mu vyšly dva delší fragmenty z připravované knihy v česko-polské antologii textů Z obou břehů. V září a říjnu 2023 proběhla výstava děl, pod názvem ZARAKA, v jablonecké Univerzitní galerii N- výtvarník a designer Martin Pouzar překrývá jeho texty různými materiály v podobě instalací v prostoru nebo závěsných instalací.
Novinářka, básnířka, narozená r. 1980 ve Frýdku-Místku, od r. 1999 žijící v Praze. Vydala 6 básnických knih – dosud poslední sb. z roku 2014 s názvem Domovní schůze. Vyšel jí i prozaický debut Babi, ukaž zuby – autorka se přiznává, že na prózu bohužel nemá čas, poněvadž se „musí vysedět“. Za poezii sklidila i řadu ocenění. Publikovala v almanaších, časopisech i na internetu; v rozhlasovém archivu ČRo je k poslechu představení její tvorby v rámci pořadu Zelené peří od Miroslava Kováříka (2008). Některé básně jí též byly zhudebněny, spolupracuje s muzikanty. V létě 2015 jí vyšlo CD scénického čtení Trychtýřem do hlavy. Radana mapuje současnou literární scénu, organizuje autorská čtení zejména v Praze, Ostravě a rodném Frýdku-Místku. Miluje retrívry a bernardýny…, krade lžičky a je hrdá na svůj lašský původ. O svém údělu říká: „Býti básnířkou je permanentní stav!“
Jan Zbořil (* 1979 v Praze), grafik, básník, hudebník. Vydal básnické sbírky Skříň (Psí víno, 2010) a Pohovka Sigmunda Freuda (Petr Štengl, 2019). Jeho texty byly přeloženy do několika jazyků a jsou zasoupeny v českých i zahraničních antologiích. V minulosti vedl redakci na webech Písmák.cz a Totem.cz. Spolupracuje s několika literárními portály a příležitostně se organizačně podílí na různých literárních akcích, autorských čteních a soutěžích. Žije s rodinou v kraji Voděradských bučin.