Ondřej HLOŽEK (*1986)
Pochází z Opavy, kde vystudoval českou literaturu na Slezské univerzitě. Vydal řadu básnických sbírek, naposledy Slezský nonstop (nakl. Klenov, 2022), dvě knížky pro děti a nyní se připravuje na prozaický debut. Pořádá literární setkání (Beatová čtení v Herrengasse, Básnické hlasy atd.). Zastoupen ve výborech Nejlepší české básně 2017 a 2018 (nakl. Host).

Vít Dan Kolinger (*1962)
Příbramský rodák, který vystudoval
Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a
ve svých dvaceti letech prožil hlubokou
konverzi ke křesťanství. Podstatnou část
svého dospělého života je pastorem. Je
ženatý, má tři děti.
Poezie mu učarovala už během dospívání.
Inspirován Allenem Ginsbergem, beatniky a
později i českými křesťanskými básníky
(Jakubem Demlem, Janem Čepem, Janem Zahradníčkem a Jaroslavem
Durychem), začal psát i své vlastní básně, které však dlouhou doby zůstaly
pouze v šuplíku nebo byly nesměle sdíleny pouze v okruhu jeho přátel.
Debutoval až nyní, krátce před šedesátkou, sbírkou Bílé trnky (Pointa, 2022).
Jeho básně, protkané laskavostí, upřímností a hlubokým pochopením pro

lidský úděl, strasti a komplikované hledání životní cesty, si rychle našly značné
čtenářské publikum napříč věkovými, náboženskými i sociálními kategoriemi.

Ivona Březinová se narodila 12.května roku 1964 v Ústí nad Labem. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Poté zde i několik let pracovala jako odborná asistentka na katedře bohemistiky, dnes je spisovatelka z povolání.

S manželem a dvěma dětmi dcerami žije v Praze-Krči. Její prvotinou knihou je Zrcátko pro Markétu(1996) první knížkou, která vyšla v nakladatelství Albatros byla Panáček Paneláček- a od té doby je knih celá řada.

Autorka píše pohádky a příběhy pro malé čtenáře jako je třeba Adélka a Zlobidýlko, věnuje se však i rozsáhlejším projektům, jako je Velká dětská encyklopedie. Pro větší čtenáře pak napsala například Madonu bez kabátu.

Autorka za své publikace získala mnoho ocenění( Zlatá stuha, Suj, Cena nakladatelství Albatros a kniha Začarovaná třída byla zapsána na listinu IBBY- Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu) V součastné době vedle vlastní literární tvorby vede seminář tvůrčího psaní na pražské akademii Josefa Škvoreckého.

foto, článek převzat z: Ivona Březinová | OSOBNOSTI.cz (spisovatele.cz)

Básnířka a spisovatelka Věra Chase, která se psaní věnuje od dětství a ráda dává k dobru to, že už na základní škole psala na svém psacím stroji přes průklepák pro spolužáky časopis Kometa, kde si vyzkoušela sci-fi, publikovala již celkem šest knih – román, povídky, básně… některé z nich dvojjazyčně (věnuje se též překladu, tlumočení a učení).
Její čtení, která prezentuje doma i v zahraničí, mohou vyvolávat úsměv, ale i pocit trapnosti, jemuž se vskutku nebrání.

Žánrově nezařaditelná, naživo nezapomenutelná. A třeba představí i něco nového!

Věra Chase, a poet and a writer, who has been writing since her childhood and likes to let people know that, with the help of carbon copy paper and her typewriter, she used to “publish” for her elementary school mates her first magazine called The Comet (to prove she could write sci-fi). She has already published six books in total — a novel, plentiful short stories, and evenso poems – some of them bilingual. She also translates, interprets and teaches. Her readings, which she presents locally as well as abroad, can make you giggle but also make you feel embarrassed, something she undoubtedlywelcomes.

Of unknown genre, hard to forget. And she might even introduce some new stuff!

Isabel Bono, básnířka a spisovatelka z Malagy, se narodila 10. listopadu 1964 a vystudovala ekonomii na univerzitě v Malaze. Povídky píše od mládí, o poezii se začala zajímat až později. Jako básnířka Bono vydala mimo jiné knihy Los días felices (Šťastné dny, 2003), za kterou v roce 2002 obdržela 1. cenu Leóna Felipeho za poezii, Poemas reunidos Geyper (Sborník básní Geyper, 2009), Pan comido (Jednoduchá věc, 2011) a Lo seco (To suché, 2017). Její texty vyšly v mnoha antologiích. Poprvé se pustila do románové tvorby románem Una casa en Bleturge (Dům v Bleturge), za který v roce 2016 získala cenu Café Gijón. V roce 2020 vydala také Diario del asco (Deník hnusu).

Alycia Pirmohamed je básnířka narozená v Kanadě a žijící ve Skotsku. Je autorkou básnických svazečků Hinge (ignitionpress) a Faces that Fled the Wind (BOAAT Press). Second Memory (Druhá paměť), kreativní literaturu faktu, kterou napsala společně s Pratyushou, jí společně vydala nakladatelství Baseline Press (Kanada) a Guillemot Press (Velká Británie). Alycia se stala vítězkou ceny Pamet River Prize 2020 a její debutová básnická sbírka Another Way to Split Water vyšla v roce 2022 v nakladatelstvích YesYes Books (USA) a Polygon Books (Velká Británie). Alycia je spoluzakladatelkou sítě spisovatelů Scottish BAME Writers Network, spoluorganizátorkou Ledbury Poetry Critics Programme a Junior
Anniversary Fellow v IASH prostřednictvím Edinburské univerzity. V roce 2020 Alycia získala cenu Edwina Morgana za poezii. Najdete ji online na adrese alycia-pirmohamed.com a na twitterovém účtu @a_pirmohamed.

Niall O’Gallagher je gaelský básník. Narodil se v roce 1981 na západním pobřeží Skotska a vzdělání získal na Glaskowské univerzitě. Je novinářem BBC, pracuje jako zpravodaj v Edinburghu a Londýně a informuje o evropských záležitostech pro pořady Eòrpa, From Our Own Correspondent a Our World. Je autorem tří
básnických sbírek, jež mu vydalo nakladatelství Clàr, z nichž poslední Fo Bhlàth (“Rozkvět”) se dostala do užšího výběru možných laureátů ceny Dericka Thomsona za gaelskou básnickou sbírku roku 2021. Jeho tvorba, většinou milostná, se vyznačuje zájmem o básnickou formu, ať už jde o přísná metra formální gaelské poezie, nebo o literární útvary převzaté z evropské tradice. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, irštiny, okcitánštiny a velštiny. Jeho dvojjazyčné Vybrané básně, v anglickém překladu Petera Mackaye a Deborah Moffattové, vyšly v nakladatelství Francis Boutle v Londýně v roce 2022. Žije v
Ayrshire ve Skotsku se svou ženou a dvěma dětmi.

Rob A. Mackenzie pochází z Glasgow a žije v Leithu. Je recenzním redaktorem časopisu Magma Poetry a čtyřikrát se jako spolušéfredaktor podílel na jeho vydáních. Vede literární nakladatelství Blue Diode Press. Vydal tři samostatné sbírky: The Opposite of Cabbage (2009), The Good News (2013) a The Book of
Revelation (2020) a dva pamflety: The Clown of Natural Sorrow (2005) a Fleck & the Bank (2012). Jeho básně, recenze a články vyšly v časopisech The Dark Horse, The Financial Times, The Guardian, Gutter, New Writing Scotland, Poetry London, Poetry Review, Shearsman a v různých dalších časopisech a
antologiích. Jeho tvorba se třikrát ocitla v každoročním užším výběru 20 nejlepších skotských básní, který sestavuje Scottish Poetry Library.

Marek Torčík je básník, prozaik a kulturní publicista žijící v Praze. Vystudoval magisterský obor anglofonní literatury a kultury na Univerzitě Karlově v Praze a jeho básnická prvotina sbírka Rhizomy vyšla v roce 2016. Jeho připravovaný román Rozložíš paměť (Memory Burn), který má vyjít v roce 2023, se zabývá následky traumatu a způsobem, jakým paměť utváří to, kým jsme a jak
vnímáme ostatní. V současné době pracuje na svém druhém románu, jehož děj se odehrává v odlehlých končinách severní Moravy, kde se historie a mýty vracejí jako zrcadlo současné doby. (Foto: Barbora Maršíček-Votavová)

Marina Gudeljová (Split, 1988) vystudovala chorvatský jazyk a literaturu na Zadarské univerzitě. Její povídky byly publikovány na mnoha portálech a v literárních časopisech, např. Zarez, Kritična masa, Strane, Alternator a Astronaut. Její povídka Lee vyhrála první cenu časopisu Kritična masa a další povídka
Vještica (Čarodějnice) získala cenu Prvi Prozak Na vrh jezika v literární soutěži pro mladé autory. V roce 2020 vyšla její sbírka povídek Fantomska bol (Přízračná bolest) v rámci toho, že obdržela cenu Prozak, a v témže roce byla sbírka zařazena na seznam možných laureátů ceny Fric. V roce 2021 vyšel její první
román Nedovršena (Nedokončeno). Román byl zařazen na seznam možných laureátů ceny T-portálu. Marina žije a pracuje ve Splitu.
(Foto: Marina Pivalica)

Ognjen Aksentijević (1994, Leskovac, Srbsko) vystudoval filologickou fakultu v Bělehradě, kde studoval jihoslovanské písemnictví na katedře srbské literatury. Po ukončení studia pracoval jako divadelní producent a také programový koordinátor několika projektů zabývajících se podporou kulturní spolupráce a usmíření na západním Balkáně. V letech 2018-2022 pracoval v deníku Treći Trg jako literární redaktor. Vydal dvě knihy poezie Um za morem, Smrt za vratom (Mysl za mořem, smrt za zády, 2017) a Rezervat odbeglih ptica (Rezervace ulítlých ptáků, 2021). Jeho poezie byla přeložena do angličtiny, řečtiny a slovinštiny. Je jedním ze zakladatelů a redaktorem nakladatelství Raštan.

Alžběta Stančáková je básnířka, prozaička a novinářka. Za prvotinu Co s tím obdržela Cenu Jiřího Ortena. Její texty byly přeloženy do němčiny, rumunštiny, ruštiny, japonštiny a polštiny. Vystudovala bohemistiku a komparatistiku, pracuje pro Českou televizi.

Olena Husejnova (1979) je ukrajinská básnířka a textařka. Vydala sbírku Vidkrytyj rajděr (Otevřený rider; 2005), která získala dvě ocenění, mimo jiné za nejlepší básnický debut. V 2016 vyšla její druhá sbírka Superheroji (Superhrdinové), která se stala východiskem pro audiovizuální projekt (ve spolupráci s Dašou Kuzmičnou) Jak vyšni (Jako višně), který získal první cenu na mezinárodním festivalu Cyclop videopoetry festival. Její básně vyšly anglicky, rusky, polsky, slovensky a česky. Žije v Kyjevě.
V současné době pracuje jako rozhlasová moderátorka a producentka ve veřejnoprávním ukrajinském rozhlase UA: Radio Culture (UR-3), třetí stanici ukrajinského veřejnoprávního rozhlasu pro kulturu a vzdělávání.
V roce 2021 připravila pro vysílání rozhlasový seriál Lesja Ukrajinka: 30 rozhlasových příběhů a Vivat vita: Mychajlo Drahomanov. V roce 2022 seriál Vzdušný živel: Rozhlasové eseje čtené autorem. Od 24. února 2022 pracuje Olena jako moderátorka živého vysílání ve 24 hodinovém Maratonu souhrnných zpráv (rozhlasová verze).

Ivan Landžev (1986) je bulharský básník, esejista a scénárista.

Na Sofijské univerzitě Sv. Klimenta Ochridského vystudoval ruskou klasickou literaturu, filosofii a kulturologii. Je nositelem několika ocenění za literaturu. Účastnil se mezinárodních festivalů poezie, čteních a vědeckých konferencí v USA, Rusku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Maďarsku, Lotyšsku a na Slovensku. Jeho básně jsou přeloženy do angličtiny, němčiny, španělštiny, italštiny, slovinštiny, chorvatštiny, slovenštiny, arabštiny a maráthštiny.

Jako scénárista se zapsal do povědomí bulharských diváků úspěšnými televizními seriály. V současné době ho mohou diváci nově vidět i na scéně divadla Sfumato, kam byl pozván, aby speciálně pro tuto scénu vytvořil autorské představení na základě vlastních textů.

Vítězslav Adamec (aka Siegfried; 1991) – již od raných let vášnivý čtenář všech žánrů včetně poezie. Přibližně od 15 let první literární pokusy, většinou experimentální poezie a próza, ale i úvahy, články, recenze, apod. Od roku 2008 pravidelný účastník festivalu poezie Wolkrův Prostějov, v roce 2018 s titulem laureát, občasně účastník i dalších divadelních přehlídek. Člen improvizačního divadlo Impro Mejdlo a člen skupiny dekadentního scénického čtení Hellbogen. Od roku 2017 vystupuje díky pozvání Filip Koryta aka Dr. Filipitche také v rámci Slam poetry CZ se svými spíše experimentálními slamy – má za sebou účast na exhibicích v Praze, Plzni, Chebu, Chomutově, Mariánských Lázních, Karlových Varech, Aši, Sokolově, Ústí nad Labem, atd. Jeho uměleckou vášní je také hudba, kterou krom jiného vystudoval, hraje také v několika hudebních skupinách (např. End of Scream) a v symfonickém orchestru. Krom těchto zájmů je však jeho hlavním zaměstnáním práce v Národní památkový ústav Loket, kde má na starosti ochranu historických památek a měst. V nedávných volbách byl zvolen do zastupitelstva města Lokat.

Angela Zavettieri (narozená v roce 1972) žije a pracuje v Neapoli, kde vystudovala slavistiku. V letech 1998-2003 žila v Praze, kde pracovala jako překladatelka z češtiny a učitelka italštiny.
V Itálii přeložila pro nakladatelství Keller Editore (2012) román Radky Denemarkové Peníze od Hitlera a pro nakladatelství Sovera Edizioni (2018) román téže autorky Příspěvek k dějinám radosti. Pro Keller Edizioni přeložila také dva romány Jiřího Hájíčka: Rybí krev a Dešťová hůl, které jsou v současné době v tisku. Angela Zavettieri se zajímá o psychologii a spiritualitu, což se odráží v jejích básních, které jsou pojaty jako prostředek hledání životní pravdy. Zúčastnila se několika básnických soutěží. S básní „Divento foglia“ (Stávám se listem) získal první cenu čtenářské poroty v soutěži Poesia In Corso v Livornu a některé její básně byly zařazeny do sbírky Verrà il mattino e avrà un tuo verso (Přijde ráno a bude mít tvůj verš) vydané v roce 2021 nakladatelstvím Aletti editore.

Iveta Kokyová se narodila v Hořicích. S dalšími pěti sourozenci vyrůstala s matkou, slovenskou Romkou, a otcem pocházejícím z rodiny olašských Romů. Kokyová hrdě ovládá oba dialekty, slovenskou romštinu v posledních letech ale využívá jako hlavní jazyk literárního sdělení, protože leccos v ní jí „jde přímo od srdce“. Píše poezii i prózu.

Vyučená strojní mechanička, v minulosti též uklízečka a balička, poté terénní pracovnice Magistrátu města Hradec Králové se v pětatřiceti letech přihlásila k dálkovému studiu oboru Sociální práce v prostředí etnických minorit na Evangelické akademii v Praze, který úspěšně zakončila maturitou. Nyní je absolventkou  Filozofické fakulty Univerzity Karlovy obor – Romistika.

Pravidelně vstupovala do veřejného prostoru jako moderátorka a reportérka romské internetové televize Romea TV. Lektorovala romského jazyka (konverzace) na FF UK. Je porotkyní literární soutěže Romano suno. Lektorkou a koordinátorkou projektu Vaker romanes. Pracovala jako Pracovní konzultantka pro neslyšící; koordinátorka Státního zdravotního ústavu v rámci projektu prevence zdraví; koordinátorka evaluací v rámci inkluzivního vzdělávání – Agentura pro soc. začleňování. Dále se věnuje překladům z češtiny do romštiny a opačně.

Iveta Kokyová svým profesním životopisem působí jako emancipovaná, úspěšná romská žena nového tisíciletí. Iveta Kokyová patří k nejmladší generaci romských autorů etablujících se na scéně až v době postmileniální. Čerpá především ze svého dětství, rodinných historek a vlastních prožitků.

Bára Dočkalová (1977) učí angličtinu prostřednictvím divadla a dramatické výchovy. Píše anglické scénáře a písničky, především pro výuku dětí. Na Pedagogické fakultě UK pomáhá připravovat budoucí učitele angličtiny. V češtině jí vyšly dvě knížky pro děti: Tajemství Oblázkové hory (2018) a Bitva o diamant (2022). Někdy však za zavřenými dveřmi skládá písně, které s dětmi ani výukou čehokoli nemají nic společného.  Původně začínala s anglickými, nyní se klube víc a víc českých, žánrově se pohybují někde mezi šansonem, folkem a muzikálem. Na veřejnosti s nimi vystupuje zřídka, většinou se svou kapelou nebo jen v doprovodu kytaristy Vojty Želinského.

foto: Jana Plevec

Jakub Řehák (*1978) Básník, esejista, recenzent. Držitel ceny Magnesia Litera za rok 2013. Autor čtyř básnických sbírek, naposled Obyvatelé (Fra, 2020). Zabývá se surrealismem a českým post-surrealismem. Básnickými texty je zastoupen v italské antologii současných českých básníků ve výběru Petra Krále a překladu Antonia Parenteho Rapporti di Errore (Mimesis, Milán 2010) a v portugalské antologii soudobé české poezie v uspořádání Simony Martínkové-Rackové a v překladu Anny Almeidy a Tiaga Patrícia Um Tremor na Memória: Sete Poetas Checos Nascidos nos Anos 70 (Artefacto, Lisabon 2022). Žije v Praze.

Mónika Ferencz (1991) je maďarská básnířka a překladatelka. Narodila se v Budapešti. Středoškolská studia absolvovala ve Vácu. Studovala angličtinu na Segedínské univerzitě, poté marketing a ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Budapešti. Je bývalou členkou představenstva Kruhu Attily Józsefa, členkou Asociace mladých spisovatelů a bývalou redaktorkou časopisu Műút. Její dvě básnické sbírky vyšly u nakladatelství Scolar (Za mými zády jih, 2017, Potápění pro pokročilé, 2021). Získala několik maďarských cen a stipendií, např. Babits Mihály műfordítói ösztöndíj (2016), Móricz Zsigmond-ösztöndíj (2019), Junior Szépíró-díj (2019). Na jaře letošního roku byla stipendistkou Visegrádského programu rezidenčních pobytů pro literáty v Praze.