Hudbu, kameru a vše ve filmu máte vlastní. Ten proces tvorby týmu musel být velmi náročná záležitost..jak jste se dali dohromady a jak dlouho film vznikal?
Při nezávislém filmu, jako je ten náš, je tvoření týmu a pak i práce – ať už jednotlivých členů a nebo týmová práce – skutečně náročná záležitost: všichni jsme totiž pracovali bez nároku na honorář a tím pádem je jasné, že jsme se práci na filmu věnovali ve volném čase a nebo jsme si na něj čas museli nějak udělat a tím pádem se každý z nás dostal alespoň na chvíli do stresu. Protože pořád musel myslet na to, že čas věnovaný práci na filmu mu bude chybět při práci, kterou dělá pro peníze.
Jinak s Jirkou Rothem, který přišel s námětem, jsme se v době, kdy jsme začali pracovat na scénáři znali už přinejmenším tři roky. Tou dobou jsme se znali už i s kameramanem Alešem Němcem. Všichni tři jsme totiž měli za sebou už spolupráci na několika projektech z oblasti audiovizuální tvorby.
Všechny ostatní členy týmu, včetně herců jsem znal z divadla. Mistra zvuku Honzu Veselého jsem znal ještě z DISKu. Většina herců byla z divadla D21 (tehdy Malé Vinohradské divalo), s kterým spolupracuji pořád. Ale také tam hráli herci, s kterými jsem se seznámil ještě na DAMU – ať už spolužáci a nebo Petr Batěk je bratr mého spolubydlícího z kolejí Pavla Baťka. Se skladatelem Davidem Hlaváčem jsme se seznámili také v divadle, když jsme spolu pracovali na inscenaci Prokletá rodina. S Evou Leinweberovou Nosálkovou mě seznámila moje manželka, která s ní hrála v divadle Minor.
Na filmu jsme celkově pracovali přibližně po dobu dvou let. Je to dáno také tím, že většina děje se odehrává v exteriérech. Takže jsme museli čekat na počasí a jak už jsem řekl, postupovali jsme pomalu, protože na tom lidi pracovali ve svém volném čase. A nebylo jednoduché to skloubit.
Každý, s kým jsem mluvil včetně mně si povšiml perfektní kamery. Podle čeho jste si vybírali místa k filmování a které materiály kromě Máje jste studovali?
Aleš Němec, náš kameraman, je skutečně skvělý… Fakt je ten, že na rozdíl ode mě je Aleš absolventem filmové školy (FAMU – co jiného?), takže se od něj pořád ještě učím. Ale naštěstí, on si informace nenechává pro sebe a rád mě zasvěcuje do filmařského řemesla.
Popravdě řečeno, místa a lokace si vlastně vybírala nás, ne my je. Hřbitov v obci Drchlava, jsme našli skutečně náhodou. Jednoho dne jsme vyjeli z Dubé (kde jsme se byli podívat na místě, kde Hynek Schiffner zabil chmelovou tyčí svého otce) a napadlo nás odbočit z hlavní silnice na nějakou polní cestu. Tam nás zastavil stopař. Byl to muž, jehož věk jsme nebyli schopni odhadnout. Měl lopatu a sazenici. Moc nemluvil ale poprosil nás, abychom ho zavezli na hřbitov! Sice nás to trochu vyděsilo, ale jeho přání jsme mu splnili. A díky tomu jsme objevili ten krásný hřbitov, kde se nakonec i natáčelo. Ten pán nám popřál hezký den, řekl, že už to má jenom kousek a odešel. Nikdy jsme se s ním už nesetkali.
Během příprav jsem měl pocit, že naše kroky řídí nějaká síla, která není zcela z našeho světa. Četli jsme Máchův Máj a kladli si u toho otázky. Odpovědi na ty otázky jsme nacházeli v různých zdrojích – v rozhovorech s lidmi, v jakýchkoliv knihách, kde jsme doufali nalézt nějaké informace a samozřejmě také na internetu. Ale až budu točit příští film, nebudu si shánět informace, které se vztahují k danému tématu. Rozhodně se o tom budu víc bavit s přáteli z filmařského prostředí. Protože jsou mezi nima lidé, jejichž rady a poznámky mají nevýslovnou hodnotu.
Film je z velké stránky o prolínání duchovního světa s tím, který nazýváme reálným. Co si myslíte o Máchovi, jaký byl?
Mácha se určitě nebál posouvat hranice svého poznání. A to někdy znamenalo proniknout do dimenzí, kam si možná běžný smrtelník netroufne. A určitě si bral na pomoc všechny možné prostředky, které měl k dispozici.
Myslím, že někomu něco slíbil a ten slib nedodržel. Netroufám si říct, jestli jej nedodržel schválně, nebo mu to prostě nebylo umožněno. Ale je jisté, že nesplněný slib se bude dožadovat nápravy kdykoliv a kdekoliv. Hranice času pro něj neexistují.
A já osobně považuji duchovní svět za neodmyslitelnou součást „reálného“ světa. Svět, který jsme schopni běžně vnímat by bez duchovního světa neexistoval. Problém je pouze v nás – někdy totiž nejsme schopni vnímat to, co žije „pod povrchem“. Ale někdy ano.
Jaké máte další plány, kde budou moci diváci film vidět?
Myslím si, že film bude dostupný na DVD, ale konkrétnější informace o tom zatím nemám. Pořád se snažíme dostat jej na festivaly. Jinak možnosti prezentace krátkého filmu jsou skutečně hodně omezené. Často koketuji s myšlenkou, že natočím ještě jeden krátký film a když ho spojím s Prokletím Máje, budu mít dílo, které bude svojí délkou odpovídat celovečeráku. Snad bych pak mohl mít větší šance na jeho prezentaci a promítání… Uvidíme.
Další plány? Pracujeme do dokumentu, který bychom rádi nabídli televizím (snad i kinům). Pracovní název toho filmu je Zapomenutý příběh a jeho hlavním tématem je válka.
Ale samozřejmě také připravujeme hrané filmy. „V dílně“ zatím máme scénáře pro dva filmy. Jde o detektivku s pracovním názvem Nalačno se neumírá a o film s pracovním názvem Mnich, jehož hlavním tématem je lidská touha po štěstí a plnosti života.
Námět: Jiří Roth, Scénář: Peter Chmela, Jiří Roth, Kamera: Aleš Němec, Hudba: David Hlaváč, Zvuk: Jan Veselý
Hrají: Stela Chmelová, Eva Leinweberová Nosálková, Blanka Vávrová, Petr Batěk, Jan Holík, Jiří Panzner, Petr Pochop, Jiří Roth, Lukáš Šolc
otázky pokládal Martin Zborník
Připojujeme se k oslavám básnivosti v rámci DNE POEZIE 22.11.2013 od 18 hodin další IMPROZIÍ, tentokrát vášnivou a lehající popelem. Občanské sdružení Upstairs připravuje projekt ve spolupráci s Hudebním oddělením Knihovny města Ostravy.
