Svatava Antošová

Svatava Antošová

 

(foto Zdeněk Stejskal)
(3. 6. 1957, Teplice)
básnířka, prozaička a publicistka. Absolvovala gymnázium v Teplicích (1976) a Střední knihovnickou školu v Praze (1978). Poté vystřídala řadu zaměstnání (knihovnice, strojírenská dělnice, rozhlasová moderátorka, redaktorka, poštovní doručovatelka) V letech 2009-2022 byla redaktorkou Tvaru. Stála u zrodu Patafyzického kolegia Teplice (1981), na jehož činnosti se podílela až do roku 1986, kdy kolegium rozprášila StB, a od konce 80. let spolupracuje s literární Skupinou XXVI. Na přelomu 70. a 80. let zveřejňovala své básnické texty (cykly Sen o velikém uniknutí, 1977; Underwood, 1980; Encefalické probuzení, 1980) v samizdatu, po roce 1989 publikovala v desítkách novin a časopisů, sborníků a antologií. Knižně vydala básnické sbírky Říkají mi poezie (Mladá fronta, 1987),
Ta ženská musí být opilá (Československý spisovatel, 1990), Dvakrát pro přátele (Spolek českých bibliofilů, 1991), Tórana (Mladá fronta, 1994), … aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008), Dvojakost (Paper Jam, 2014; s Petrem Kurandou) a Diktátor píše báseň (Paper Jam, 2020) a prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005) a Skoby (Paper Jam, 2012). Na motivy své prózy Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala napsala divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Je spolupodepsaná pod publikacemi Adresát Ladislav Verecký: dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše (Pistorius & Olšanská, 2013) a Malé pogo pro tebe: dopisy Mirka Kovaříka Svatavě Antošové z let 1985–1993 (Adolescent, 2022). Uspořádala antologii básníků Skupiny XXVI Soví let (Protis, 2009).